Stovku svých fejetonů z let 2012-2014 představil ve středu v pražském Luxoru spisovatel, publicista a mistr tohoto žánru Rudolf Křesťan. Poprvé je zveřejnil v novinách, časopisech a v rozhlase. I když prý věří v pohled na svět z té lepší stránky, přesto svůj výběr nazval podle jednoho z nich téměř akčně: Proč nemám pistoli.
Křesťanovy "vyprávěnky", jak svým fejetonům říká, ilustruje jeho žena Magda. Knižně vyšly v celkovém nákladu přesahujícím čtvrt milionu výtisků, ale spokojených čtenářů měly jistě mnohem víc. Určitě ocenili jeho umění s humorem nahlížet na věci všední i nevšední, zamýšlet se nad událostmi i jevy, které běžný smrtelník snad ani nepostřehne.
Také v tomto, už osmnáctém souboru, autor čtenáře pobaví a poučí. Dělí se o své zkušenosti s jízdou ve zdviži i spaním pod širákem, námětem mu jsou poštovní adresy, suvenýry, levorukost, nahota na filmovém plátně či fobie. Rozepisuje se o tajích češtiny, poznámkách v žákovské knížce, kruzích v obilí i pytlíkovém čaji. Stýská si, že ve víně nenachází pravdu, ale ani chutě popisované v textu na zadní straně lahví. Upozorňuje na zneužívání "pidipísma" v nejrůznějších smlouvách; zpravidla jde o důležité informace, kterých si tak podepisující klient nevšimne.
I tak banální činnost, jako obracení notových stránek při koncertní produkci, ho inspiruje k fejetonu Ruční práce. Množící se trampolíny u vilek i skromných chat ho vedou k zamyšlení, jak moc si vyskakujeme. Dalším jeho tématem jsou předpovědi počasí, teorie pravděpodobnosti či popis rizikových vedlejších účinků na příbalových letácích léků.
Ve fejetonu Křtiny poukazuje na dnes už neuvěřitelnou soutěž z poloviny 50. let, jejímž výsledkem měl být název vznikajícího města v těšínském Slezsku, které mělo být vzorově socialistické a navíc hornické. Mezi dvěma tisícovkami "budovatelských" návrhů se objevily dobově střižené názvy jako Kombajnov, Novátorov, Dolovany, Úderníkovice, Šachtín, Kahanosvit, Brigádovice, Uhlín či Rubanov. Vítěznou volbou byl Havířov, upozorňuje Křesťan s tím, že Budovatelsk, Prácnov, Rudohvězdov a Stokomínů neprošly.
Kmotrem publikace byl investigativní reportér a spisovatel Josef Klíma, který vnikal do tajů novinařiny pod Křesťanovým dohledem. Protože před studiem fakulty žurnalistiky potřeboval praxi, zaklepal kdysi šťastnou náhodou na dveře Mladého světa právě u něj a stal se jeho osobním elévem.
První fejeton prý Křesťanovi otiskli už jako patnáctiletému. Týkal se průvodců po hradech a zámcích, kteří si vymýšlejí. Za své vzory pokládá vedle Jana Nerudy i dva Karly - Čapka a Poláčka. V letech 1964 až 1992 byl redaktorem časopisu Mladý svět, poté byl deset let v Týdeníku Televize.
Křesťan přiznává, že výhodou pro hledání podkladů je mu internet. Část fejetonů, které píše, se totiž opírá o fakta. Svým konkurentům v tomto oboru přeje. Už proto, že společnost fejetonistů si nejde po krku. "To pole je nekonečné. Když čtu nějaký zajímavý nápad, mám spíš radost. Pokud tiše závidím, tak ne proto, že bych záviděl autorsky, ale říkám si, že mě to mohlo taky napadnout," řekl.
