Rozhovor s Markétou Pilátovou
Kuře: Nezapaříme v KFC? A co na to slepice?

Už osm let každý den kreslí Ricardo Liniers mimořádně vtipný komiksový strip MACANUDO pro argentinský deník La Nación. Jeho něžní hrdinové jsou většinou bezradná, unuděná či trapná, ale vždy osamocená stvoření, která nakonec často vyřknou něco bezbranně upřímného nebo zůstanou stát v úžasu nad světem. Liniersovy minipříběhy jsou každodenním kultovním antidepresivem Argentinců.

Spisovatelka, hispanistka a reportérka Markéta Pilátová přesvědčila nakladatelství Meander, aby vydalo kultovní argentinský komiks česky. Výsledkem je půvabná čtvercová knížka plná jednořádkových komiksových stripů, které vyzařují humor lehký jako pírko.

Liniersovo umění vtipu spočívá v tom, že nechává situaci viset ve vzduchu a třaskavou pointu, na kterou čtenář uvyklý na klasické vtipy čeká, nahradí jemnější variantou. Postavičky si nejčastěji cosi uvědomí, cosi nahlédnou či vyřknou něco bezbranně upřímného.

Týden: Liniersův humor je mezinárodně zcela bezbariérový. Kdybys nevěděla, že je komiks Macanudo z Argentiny, poznala bys to? Líný kocour Fellini přece může pocházet z kterékoholiv koutu světa a tučňáci jsou bráni za legrační rozumbrady nejen v Argentině...

Markéta Pilátová: Poznala, protože je na obrázcích často zobrazené Buenos Aires a jeho centrum, kde Liniers bydlí. Nebo třeba argentinský venkov, gaučové a krávy a scenérie z Patagonie s jeho proslavenými tučňáky.

A co se týče stylu humoru a povahy postaviček? Je to humor lehký, něžný, jemně kultivovaný... Vychází Liniers z něčeho stylově typického pro Argentinu?

Typický argentinský humor určitě existuje a je tomu českému hodně podobný. Stojí hodně na černé ironii, melancholii... ne nadarmo se v Argentině třeba pořádá bienále nazvané Borges-Kafka. Kafku také Ricardo Liniers uvádí jako jeden z důležitých inspiračních zdrojů a Řehoř Samsa figuruje hned v několika jeho stripech. Nicméně Liniers je velmi kosmopolitní člověk, hodně cestuje a má rozhled, což se projevuje i v jeho díle.

Je komiks pro překladatele hračka? Pár bublin a hotovo?

Naopak. Překládalo se mi to hodně těžce a ty na první pohled lehké, jednoduché věci trvaly většinou nejdéle. Liniers si navíc hraje s různými jazykovými rovinami. Plynule přechází ze svižné hovorové argentinské španělštiny a její buenoaireské formy (argotu zvaného lunfardo, v němž je napsána většina tangových textů) ke krásné formě jazyka, který se v Argentině používal tak před padesáti lety.

Ostatně samotné slovo MACANUDO je starý výraz ze třicátých let, který se už moc nepoužívá. Znamená to báječný, báječně v klidu, to chce klid nebo paráda!, ale představme si to jako slovo, které by u nás používal třeba Oldřich Nový. Čili tohle všechno bylo potřeba do překladu nějak dostat. Moc mi pomohli čeští krajané, kteří v Argentině žijí a jsou bilingvní, vysvětlovali mi spoustu věcí, bez nich by ten překlad nemohl vzniknout.

Jaký je Ricardo Liniers? Přijel na křest knihy minulý týden, takže jsi ho poznala osobně.

Při osobním setkání působí jako veselá energetická bomba. Je to nesmírně pracovitý člověk, kreslí a vymýšlí příběhy každý den, strašně moc čte a dívá se na filmy... musí mít mozek neustále nastavený na kreativní režim, protože zkuste si denně, opravdu denně během osmi let vymyslet nějaký miniaturní příběh pro noviny.

A nejen že jeho komiks vychází v La Nación už osm let, kromě toho v kulturní příloze toho deníku vychází každou sobotu ještě čtyři další stripy, většinou z Ricardova cestovního deníku. Ten si kreslí, když někam jede, a vydává ho také v knižní podobě.

Kreslil si cestovní deník i v Praze?

Ano a bylo to nesmírně zábavné, protože všichni, kdo milují jeho komiksy, chtěli být v těch jeho cestovních stripech. Například argentinský velvyslanec v Praze byl nadšený, když se v jednom políčku skutečně objevil!

Chystá nakladatelství Meander další díly MACANUDA?

Na překlad čeká dalších sedm dílů. Jestli se Macanudo bude českým čtenářům líbit, ráda se do nich pustím.

Čemu se momentálně věnuješ ty?

Píšu teď román s názvem Tsunami blues. Je to o české trumpetistce, která ztratila při tsunami v roce 2004 rodiče a také svou hudbu a tu znovu nalézá při cestě na Kubu. Taky píšu pokračování knížky Kiko a tajemství papírového motýla a dětskou knížku Hranatý pes Hran. V únoru mi vyjde v nakladatelství Větrné mlýny básnická sbírka Zatýkání větru. Na jaře vyjdou překlady knížky Žluté oči vedou domů v polštině, nizozemštině a španělštině.