Držitelem nejprestižnějšího liteárního ocenění se letos stala německá básnířka Herta Müllerová narozená v Rumunsku.
Oznámil to dnes ve Stockholmu výbor Švédské akademie, která ocenění za literaturu uděluje. Stejně jako loni, i letos je jméno laureáta překvapením, německá básnířka rumunského původu v žádných odhadech nefigurovala. Německá literatura se navíc dočkala dalšího uznání v neobvykle krátkém časovém rozestupu, Günter Grass Nobelovu cenu obdržel před pouhými deseti lety.
Pod kontrolou Securitate
Zároveň však Müllerová svým životem docela dobře zapadá mezi dosud oceněné autory, jimiž byli v mnoha případech spisovatelé perzekvovaní, odstrkovaní či jinak šikanovaní v zemích, kde vyrůstali.
Herta Müllerová se narodila 17. srpna 1953 v rumunské vesnici Nitzkydorf, patřící do enklávy německé menšiny v rumunské oblasti Banát, kde mimochodem žije i česká menšina. V Rumunsku vyrostla, studovala zde germanistiku, pak se živila jako překladatelka pro strojírenskou továrnu. Místo však musela opustit v roce 1979 poté, co odmítla spolupracovat s rumunskou tajnou policií Securitate. Od té doby se živila jako učitelka v mateřských a základních školách a dávala soukromé hodiny němčiny.
První knihu publikovala v Rumunsku v roce 1982, německy psanou povídkovou sbírku Niederungen (Nížiny), vyšla však v cenzurované podobě. Roku 1987 se svým tehdejším manželem Richardem Wagnerem (také spisovatelem) emigrovala do Spolkové republiky Německo, kde od té doby žije a sbírá mnohá literární ocenění. Momentálně působí na univerzitě v Berlíně.
Zároveň je tvrdou odpůrkyní komunismu a všech jeho pozůstatků. Když se v roce 1997 sloučil západoněmecký PEN klub s východoněmeckým, na protest vystoupila. K povaze Ceausescova režimu se ráda a vyhraněně vyjadřuje a v roce 2008 v médiích ostře kritizovala, když byli na besedu Rumunského institutu v Berlíně pozváni dva historici, kteří spolupracovali se Securitate.
Sběratelka cen
Ještě v Rumunsku publikovala druhou knihu Drückender Tango (Tísnivé tango), další již vycházely v Německu, v Rumunsku již kvůli neustávající kritice režimu bylo jejich publikování zastaveno. Celkem zatím vydala 22 titulů prózy, poezie i esejů. Za ně již byla vyznamenána téměř třiceti různými oceněními, většinou německými, v roce 1998 za román Herztier (Srnéčko) dostala mezinárodní cenu IMPAC Dublin.
Letos vzbudila velkou pozornost biografickým románem Atemschaukel (opět slovní hříčka, snad Popadání dechu), v němž líčí těžké životní peripetie básníka Oskara Pastiora, který byl po druhé světové válce spolu s dalšími rumunskými Němci (byla mezi nimi i Müllerové matka) odvlečen do sovětských koncentračních táborů. Pastior, později básnířčin blízký přítel, postupně v koksovně a v cihelně ve stepi strávil pět let, které Müllerová líčí neúprosně, naturalisticky, ale zároveň poetickým jazykem s mnoha metaforickými obrazy. Knihu v Německu přivítaly nadšené recenze a dost možná právě ona byla bezprostředním důvodem, proč Švédové cenu udělili právě Müllerové.
Česky dosud žádná z jejích knih nevyšla, pouze pro katalog Festivalu spisovatelů Praha, který autorka navštívila v roce 1999, pořídil Radovan Charvát překlad úryvku z románu Srnéčko.
Foto: ČTK
