O víkendu 20.-22. dubna se na Kladně uskutečnil první ročník přehlídky amatérských divadelních souborů, jíž jsem měl tu čest zúčastnit se jako jeden z členů poroty. Zážitek to byl nad jiné poučný, jak se mohli pravidelní čtenáři TÝDNE přesvědčit už ve sloupku Býti puritánem, který vyšel v tištěném časopise v čísle 18/2012. Tam jsem se vypisoval traumat, jež mi způsobilo pozorování některých dětských a teenagerovských souborů pod vedením dospělých pedagogů, kteří si zjevně léčí své vlastní frustrace a komplexy a vedením nebohých dítek k umění zakrývají svou touhu šířit nevkus. O dalším, již neškodně špatném, spíš pomlčím; naopak se na Kladně zrodilo i několik skutečně dobrých divadelních zážitků.
V první řadě to byl soubor V.A.D. s inscenací Fe-érie o Kladně. Na sérii skečů z prostředí továrny rozehráli kladenští poučný příběh o moderních dějinách Kladna, od Wittgensteinů po Vladimíra Stehlíka. V úderných zkratkách tak prošli celým dvacátým stoletím a zároveň připravili řadu vtipů. Autorsky a režijně stojí za dílem Kazimír Lupinec, který také obdržel cenu za herecký výkon. Vzhledem k secvičenosti souboru a propracovanosti tvaru není divu, že inscenace vyhrála i diváckou cenu.
Personálně propojená s V.A.D. je jednorázová parta Verlyby (ne, to není překlep), která pod vedením téhož režiséra, tentokrát ukrytého pod pseudonymem Hans Wurm, sehrála hru gurua českých undergroundových dramatiků Reného Levínského (zde pod jménem Helmut Kuhl) Čtyři z punku a pes. Ačkoli Verlyby volili zdánlivě nedivadelní tvar scénického čtení, vyplatilo se a čtyři autentičtí performeři dali vyniknout barvitému Levínského textu, poctě punku, který je plný poetismů, vulgarismů a poctě punku. Verlyby si odnesly cenu poroty pro absolutního vítěze a Ewa Siller za ztvárnění punkerky Elsy cenu ze ženský herecký výkon.
Cenu za nejlepší inscenaci školní sekce si po právu odnesli studenti a absolventi pražského gymnázia Jana Keplera, vystupující pod názvem Relikty HMYzu. Předvedli soustředěný, intelektuálně promyšlený a vážný autorský projekt Faidra běží o život, v němž propojili antické mýty a jejich (post)moderní ozvěny s inteligentním pitváním se v teoretických otázkách. A ačkoli byli přísní, občas přihodili i nějaký vtip. K těm nejpodařenějším patřil "je to čurák, napsala".
Last but not least, jak říkají nejen Britové, byla úlevná, očistná a zábavná Nanosekundová antitheatrální show kladenského souboru Antitheater. Opojná jízda pokleslým humorem, divokými kostýmy, stroboksopem a naprosto neskutečnými verši dala zabrat i otrlým divákům; přitom při vší perverzi, kterou jinak bylo dávno divákům sledovat, byl tento pozdně noční drogový zážitek tím pravým.
Na amatérské divadlo není možné uplatňovat běžná kritická kritéria, jeho podstatou přece jenom je poskytovat radost především tvůrcům a aktérům; míra nevkusu a frustrace, která vyhřezla v kladenské přehlídky (exponenty této míry tu nejmenujeme), byla poměrně překvapivá. O to více nejen autora zápisníku potěšily tyto čtyři příklady zdravého přístupu k životu, nejen divadelnímu.
