Molièrova hra Pán z Prasečkova, jejíž premiéru ohlásila na 22. listopadu činohra Národního divadla v Praze, nepatří mezi známé tituly. Obsahuje však řadu aktuálních motivů - intriky, lsti, pomluvy i pýchu a vyvolává hořké úvahy o člověku a společnosti. Titulní roli antihrdiny, který svou nadutostí vzbuzuje posměch i lítost, ztvární Václav Postránecký. S novináři se v pondělí setkali autoři úpravy textu - režisérka Hana Burešová a dramaturg Štěpán Otčenášek.
Lakota, ziskuchtivost, hloupost a touha po dobrém společenském postavení jsou podle nich témata, která hýbala společností nejen v době, kdy Molière svou hru psal, ale i dnes. Vytvořil živý typ přihlouplého, pošlechtěného měšťana, který touží po společenském vzestupu. V dalších rolích inscenace se objeví Jiří Štěpnička, Jana Pidrmanová, Radúz Mácha, Ondřej Pavelka, Pavla Beretová, Filip Rajmont a Milan Stehlík. Na jevišti Stavovského divadla bude účinkovat i šest členů Dismanova rozhlasového dětského souboru a čtyři ze souboru Collegium 1704.
"Když nás Michal Dočekal vyzval k práci ve Stavovském divadle, kde jsme dosud nepracovali, chtěli jsme uvést něco, co by se hodilo k té budově. A protože to měla být spíše komedie, dospěli jsme k Molièrovi. Z jeho díla jsme zatím uvedli v roce 1996 v Divadle Na zábradlí inscenaci Létavý lékař čili Proměny Harlekýnovy a o deset let později jsme v Českém rozhlase připravili Tartuffa," uvedla Burešová. Podle ní se zapomíná na menší hry tohoto autora vycházející z tradiční komedie dell'arte.
Původním tvarem této hry byla komedie se zpěvy a balety, k níž napsal hudbu Jean-Baptiste Lully a uváděla se pro obveselení Ludvíka XIV. na zámku Chambord. Ve své inscenaci vycházeli z propojení zdrojů komedie dell'arte, klasicistní dvorské zábavy a masopustního veselí.
Podle Postráneckého je Pán z Prasečkova složen z estrádních výstupů, které jsou všechny komické - a mezi nimi je řada hereckých disciplín té doby. Ovšem v této roli ho čekal i tanec. "Moje postava je oběť, mám tam daleko víc reakcí než akcí," uvedl a připomněl, že jde o jeho vůbec prvního Molièra. Přitom už jako sedmnáctiletý si koupil celé jeho dílo a přečetl je.
Hana Burešová připravila přes pět desítek her, třikrát získala Cenu Alfréda Radoka za nejlepší inscenaci roku (Don Juan a Faust, Smrt Pavla I., Polední úděl). Od roku 1996 je s dramaturgem Štěpánem Otčenáškem a s režisérem Janem Bornou uměleckou vedoucí Divadla v Dlouhé.
