Rozhovor
Nejlepší český bloger Tomáš Princ: Chodím a ptám se

Nejlepší blog v Česku píše Tomáš Princ z Prahy. Za blog Humans of Prague tento týden získal cenu Magnesia blog roku v prestižním literárním klání Magnesia Litera. Česká verze populárního amerického blogu Humans of New York vypráví příběhy lidí, které běžný občan jen míjí na ulici, aniž by jim věnoval vteřinu času.

Můžete stručně charakterizovat, o čem je váš blog?

Na Humans of Prague zveřejňuji portréty lidí, které náhodně oslovím v pražských ulicích. Fotografii každého člověka doplňuje úryvek z našeho rozhovoru. Jelikož každý přemýšlí o něčem trochu jiném, prožívá a prožil jiné věci, tak prostřednictvím blogu ukazuji rozmanitost lidí, jejich myšlenek a příběhů v současné Praze.

Stojíte vůbec o cenu Magnesia Litera, která je spojena s odměnou padesát tisíc korun na knižní vydání blogů? Loňská vítězka Marie Doležalová už prodala ohromující množství knižní podoby blogu Kafe a cigárka.

O vydání knihy už nějaký čas přemýšlím, příspěvek na její vydání potěšil. Mám za to, že formát a obsah příspěvků, které na blogu publikuji, knižní podobu "snese". Já jsem profesně především fotograf a ti, jak známo, svoji práci rádi vidí na papíru.

Ve vašem blogu třeba čtu nedávnou zpověď staré paní z Prahy: "Snažím se být součástí tohoto světa. Jdu tady na Letné tou platanovou alejí a představuji si, jak tam všemi těmi stromy proudí nahoru míza. Jaká je to síla, jaký zázrak, který za tím stojí. Kdykoliv jdu ven, tak pozoruju světlo, pozoruju mraky, pozoruju stromy. Všeho si snažím všímat, jako to dělal Goethe. I když už mám špatné oči a měla bych nosit brýle. Mám to všechno trochu rozostřené, ale ty důležité věci stále vidím." Jak jste si rozhodl, že oslovíte zrovna ji? A byl hned ochotna vám něco říci?

Každý měsíc na ulici oslovím desítky, někdy stovky lidí. Často jen proto, že je vidím někde postávat nebo sedět na lavičce. Když k nim přistoupím, tak se jich nejprve zeptám, jestli bych je mohl vyfotit. Mnoho z nich odmítne. Tímto způsobem chodím, oslovuji a čekám, než se najde někdo, kdo se vyfotit nechá a kdo zároveň bude mít čas a ochotu si se mnou chvíli promluvit. Takto to bylo i v případě zmíněné paní. Jako mnoho jiných žen jejího věku mi nejprve doporučovala, ať "vyfotím nějakou mladší", ale pak jsme si asi patnáct minut povídali o jejím životě a nakonec s fotografováním souhlasila. Lidem vždy vysvětluji, že se jedná o internetovou stránku, a popíši, jakým způsobem vytvářím její obsah.

A jak se rozhodujete, co z těch rozhovorů zveřejníte? Úplně vše?

S představou toho, jak by výsledný příspěvek mohl vypadat, už aktivně pracuji především během samotného setkání s lidmi. Nejedná se o přepis celého rozhovoru, vybírám, co zveřejním a v jakém pořadí.

Čte bloger jiné blogy, nebo se tím nezdržuje?

V současné době po očku sleduji pouze jiné blogy založené na konceptu, který proslavil blog Humans of New York.

Bloger ovlivňuje veřejné vědomí stejně jako novinář v tištěném médiu. Jak ho podle vás ovlivňujete vy? A netoužíte někdy být i o něco více společensky angažovaný, tedy až k patrům vysoké politiky?

Těžko říct - nemám od své práce takový odstup, abych tohle mohl vnímat. Doufám, že v době, kdy jedna mediální hysterie následuje druhou, působí můj blog na čtenáře uklidňujícím dojmem.

Jakou knihu v podobě skutečné knihy právě čtete nebo jste četl?

Naposledy jsem přečetl Dějiny světla od Jana Němce.

Píšete ještě někdy vůbec propiskou na papír, nebo už je vše jen o elektronickém psaní?

Pokud jde o práci na blogu, tak ne. Nikdy jsem se nenaučil psát pěkně a úhledně, takže mi to ani moc nevadí.