Občan, prezident a manžel Václav H.

Havlova první žena Olga starostlivě oprašuje budoucímu českému prezidentovi z ramenou lupy. Poradce Ladislav Špaček ho napomíná, aby stál rovně. Bývalý prezident se vyznává, proč nemá rád Klause i proč svou druhou ženu Dagmar posadil vedle Jacquese Chiraka. Vítejte v zákulisí politických i soukromých dramat dvou prezidentských období Václava Havla.

VÍCE FOTOGRAFIÍ: ZDE

ZÁBĚRY Z FILMU ZDE 

ČTĚTE TAKÉ: A tentokrát si vezměte kravatu (Týden 7/2006), Havel bude (Týden 28/2006), Denní dávka Havla (Týden 29/2007)

Režisér Pavel Koutecký začal natáčet celovečerní dokument Občan Havel v roce 1992, prvního českého prezidenta sledoval více než třináct let. Premiéry se nedočkal. Po jeho tragické smrti na jaře 2006 se dokončení filmu ujal režisér Miroslav Janek spolu se svou ženou, střihačkou Toničkou Jankovou. „Když jsme si prohlédli natočený materiál, bylo nám jasné, že jde o unikátní projekt. Žádný světový politik si zřejmě ještě nepustil filmaře tak blízko k tělu jako Václav Havel," řekl Miroslav Janek.

Výstižně nazvaný film Občan Havel, který přijde do českých kin 31. ledna 2008, je dokumentem o zákulisí velké politiky a o proměně jednoho člověka. Drobné postřehy zdařile dokreslují, že i politici mají své obavy, jsou nejistí, nemohou se neubránit osobním antipatiím a že leckdy mají i smysl pro humor. Mozaika vtipných situačních gagů v předsálí velkých politických okamžiků je občas proťata filozofující reflexí Václava Havla o politice, o médiích i o jeho soukromém životě.

Filmaři Havla zpočátku prezentují jako nejistého intelektuála, který se hodně ptá, hodně naslouchá a který se chce za všech okolností chovat správně a korektně. Což jeho protivníci považují za slabost. Umí se ale i vzepřít, rozhodně vystoupit nejen proti opozici, ale i vůči svým vlastním lidem. Havel v dokumentu není zploštělou postavičkou, je živoucí osobou, kterou filmaři ani neglorifikují, ani nezesměšňují. Ve druhém funkčním období je zase patrná Havlova proměna - je si jistý sám sebou, občas problesknou manýry „pána z velkého světa". Vše jsou to však spíš úsměvné situace a i v nich si Havel nakonec dokáže udělat legraci sám ze sebe.

Foto: Michal Hladík