Rocková hudba se vždy spojovala s určitou mírou hluku a hrát rock potichu je stejně nesmyslné jako se pokoušet například hrát country jen na elektronické nástroje. Přesto jsou žánry, pro které je intenzita zvuku mnohem důležitější než pro jiné a jež neznalé, neinformované a nežádoucí posluchače tímto způsobem už předem zapuzují. Dva případy přinášejí i dnešní tipy na nové domácí nahrávky.
Slut: 007 Live (Radical Hippies)
http://www.bandzone.cz/slut
Pražští Slut jsou legenda a v devadesátých letech jedno z nejdůležitějších jmen české scény nejtvrdšího rocku. Jejich zběsilé hardcore sice později dostalo silný kopanec od taneční scény a stálým pódiovým členem se stal DJ, ale magické a valivé plochy dodaly všemu jen další rozměr. Toto období zachycuje v oparu konopí se vznášející deska Luftganja - jenže poté se Slut odmlčeli. Od té doby se cyklicky znovuobnovili už několikrát, do sestavy se vždy vrátil i někdo z bývalých členů, ale na někdejší pozici a popularitu se jim už navázat nepodařilo.
V posledních letech koncertují spíš sporadicky, ale nic se nemění na naštvanosti a údernosti jejich projevu. Důkazem je i nové koncertní CD/DVD. Ačkoli si ho vydali na své vlastní značce (na které už měla vyjít, ale v podstatě nevyšla dvě poslední alba), je vynikajícím způsobem technicky ošetřené a profesionálně dotažené. Obsahuje de facto průřez celou dosavadní kariérou a zvukově se vrací k původní noise-corové podobě. Samozřejmě s tím, že nahrávka vznikla v současné pětičlenné sestavě, která existuje od léta 2009, a obsahuje současné podoby někdy i letitých skladeb.
Jde o dvoudiskovou edici, kdy DVD obsahuje totéž co CD, ale kromě obrazové stránky nabízí i řadu bonusů. Koncert z oblíbeného strahovského klubu přináší průřez všemi nahrávkami, svého zástupce nemá jen minialbový debut Get Some Slut... or Fuck Yourself z roku 1994, naopak hned pěti kousky je zastoupeno Smell Me, ve své době první česká deska tvrdě rockové kapely vydaná na major labelu.
Jestliže samotné CD jen prosviští ušima a se silou menšího tornáda v nich poněkud vymete vše ostatní, teprve DVD verze opravdu ukáže, zač je toho loket. Koncert snímaný hned několika kamerami se nese v jejich ostrém střihu a záznam tak perfektně tlumočí atmosféru - nervózní, divokou i energickou, kdy kapela nechává na pódiu vše.
Čtrnáctiskladbový koncert korunují bonusy. Zlověstně se houpající a fatalisticky odbíjející kladivo v menu nabídne obaly všech dosavadních nahrávek a pod každým z nich se něco skrývá. Tu fotografie, tu klip, tu televizní rozhovor, tu historický záznam z šatny nebo ze studia, tu krátké home video s všeříkajícím názvem Sluti na houbách. Zábavné, poučné i historicky informativní. Pokud by v případě téhle koncertní kolekce mělo jít o výkop do nového mače v historii téhle party, rozhodně neváhejte. Forma je dobrá.
Alaverdi: Make The Poor Rich (Big Yoga rec.)
http://www.bandzone.cz/alaverdi
Co si myslet už jen o pouhé sebecharakteristice „Jsme litevská kapela z Prahy"? Alaverdi zkrátka nejsou úplně obyčejná parta. A nehrají obyčejnou hudbu - říkají tomu „mantra-core". Jejich druhou desku zdobí originální a „ekologický" dřevěný obal a stejně jako hudba sama prý šíří pozitivní vibrace. Závažná témata navíc předávají nejen anglicky a německy, ale i litevsky a dokonce gruzínsky. Tedy pokud nejde o nějakou umělou parodii. Jisti si tady nemůžete být ničím. A když posluchač napne sluch, dočká se z nahrávky i velrybího zpěvu a australského zaříkávání.
Na to, aby slyšel hostující Lenku Dusilovou, napínat sluch nemusí. Její vokál sice může někoho v punk-corové jízdě překvapit, ale ve skutečnosti jen příjemně doplňuje celkovou pestrost. Kdo by si totiž představoval nářez od začátku do konce, bude rychle vyveden z míry. Alaverdi se nevyhýbají melodiím, rytmickým zlomům, rychlým i takřka romantickým pasážím. A korunují to ne úplně tradičními texty. Verše „It´s OK, that you're gay" většinou totiž u tvrďáckých punkerů moc ke slyšení nebývají.
Alaverdi ale nejsou humorní prvoplánově, nechávají posluchače, aby si vše sám objevil (můj favorit je verš „Living in the forest, with my wife, children, dogs and solar panels", marný není ani „Global Warming ain't so charming"). Fakt, že vše je vlastně jen nezávazná zábava, rock hraný s radostí, vůbec nebrání tomu, aby občas nešlo zároveň o pravdy vyřčené jako legrace. Každému posluchači mimochodem nelze než doporučit téměř filozofické komentáře jednotlivých skladeb v bookletu.
Máte-li rádi melodický punk a neměli jste dosud s touhle partou čest, rozhodně je někdy zkuste. Třeba i vám odhalí své mimikry a přijdete na to, že vás vlastně docela baví, ačkoli napoprvé jste měli pocit naprosté tuctovosti, něčeho, co už jste slyšeli mnohokrát. Jenže zdání klame. A navíc - jak se zpívá v jedné ze skladeb - „je to krásné, když jsou lidé krásní..."
