Esgmeq: výbuchy poezie trhanů

ESGMEQ – Esgmeq, CD 28.35 minut, 2007, Silver Rocket

Pod tajemnou šifrou Esgmeq se skrývají čtyři divocí hoši z Chebu a okolí. Tohle kvarteto už několik let brouzdá po českých i zahraničních klubech a po dvou vinylových EP se nyní konečně dočkalo debutového alba. To vyšlo u alternativních věrozvěstů firmy Silver Rocket a ve svém žánru jde o jedno z nejlepších českých alb posledních let.

Esgmeq toho za svou téměř desetiletou kariéru stihli celkem hodně. Se svým špinavým rock’n’rollem vymetli většinu českých klubů, zahráli si před heavy rockovou legendou Mötorhead i před grungeovou stálicí Mudhoney. Dokonce je před pár lety objevila i Akademie populární hudby, která je oblažila nominací na jednu z žánrových cen. Což se na nich ale vůbec nepodepsalo…

Esgmeq stále zůstávají v undergroundu, protože tam patří a nikam se jim odtud nechce. Ostatně písně čtveřice a snad i jejich image (pokud se tedy o něčem takovém dá mluvit) vypadají trochu jako kdyby ožili postavy románu Jana Pelce ...A bude hůř. Snad je jenom náhoda, že debut E. přichází na český trh ve stejnou dobu jako filmová adaptace knihy.

Olin a další Pelcovi hrdinové knihy si neberou servítky a hospoda je jim domovem. Podobnou poetiku najdete i na eponymním debutovém albu Esgmeq, přestože by se do dříve populárních nedělních desetiminutovek nejspíš nehodila. Ale právě neuvěřitelně zhuštěné výbuchy poezie trhanů činí z této desky událost. Hned v první písni alba s celkem vhodně zvoleným názvem Nenávidím tě (náhodný posluchač alespoň odhalí, co ho může v následující půlhodince čekat) se nad divokým kytarovým riffem a vzpurně hýkajícími klávesami ozvou verše: „… Už nikdy nevyjdeš do polí, abych ti nedýchal na záda. Budu pít víno z tvých vinic. Zapálím ti dům. Přísahám! …“

A v podobném duchu album pokračuje dál. Skladby Šupiny, Slast nebo Na dně! jsou podobně trefných veršů plné. Texty jsou většinou velmi krátké, Esgmeq si často vystačí s jednou slokou a úderným refrénem, ale jejich názor je jasný. Nechte nás na pokoji!
Nihilistická deziluze, která ze skladeb Esgmeq čiší, má blízko k Villonovi, prokletým básníkům, ale hlavně ke známému anarchistovi Františku Gellnerovi. Ostatně jednu z jeho Radostí života skupina také zhudebnila. Ale i v nenávistných a nekompromisních verších se najdou klenoty: „… A co je hřích? Mít tělo k užitku a duši na obtíž …“ Textům nechybí nadhled a smysl pro humor, byť někdy pečlivě ukrývaný. Takže hodit  Esgmeq do škatulky „fuckujících“ primitivů by bylo určitě prvoplánovým zjednodušením.

Vynikající produkce Ondřeje Ježka, strhující brutální zvuk, pohansky pulsující rock’n’roll a s hořce útrpným úsměvem na rtech diktované pravdy. To jsou hlavní devízy debutového alba skupiny Esgmeq. Skupiny, která se nebojí pochybovat. Pána Boha oslovuje vole a je zatraceně nebezpečná. Ale opravdová… Jev vskutku málokdy vídaný.