I mužské akty z díla známého fotografa Roberta Vana, které se svého času znelíbily slovenským úředníkům, jsou nyní vystaveny v Moskvě. Dokonce ve státním muzeu a na výstavě, na kterou přispěla i moskevská radnice. Její šéf Jurij Lužkov je přitom proslulý veřejným zatracováním všeho homosexuálního jako satanismu. Sám Vano se svou homosexuální orientací netají.
"Ještě nevím, jaký bude ohlas, žádnou reakci zatím nemám. Výstava se teprve otevírá, takže ani nevím, jak to přijmou. Možná však platinový proces překoná nahotu a lidi více zaujme technika než to, co je na fotkách," řekl ČTK Vano krátce poté, co stovky návštěvníků přišly o středeční noci na zahájení 8. moskevského fotobienále.
"Je to šperk, ozdoba naší akce," řekla o Vanově díle Olga Sviblovová, ředitelka moskevského domu fotografie a "hnací motor" bienále, v jehož rámci se za přispění Českého domu a Českého centra v Moskvě představuje asi třetina z dvou stovek Vanových platinových tisků. Vano je už v srpnu ukázal v pražském Mánesu a chystá se s nimi do Paříže, Berlína a New Yorku.
"Není možné lhostejně sledovat případy rouhání maskovaného tvořivostí a svobodou projevu," prohlásil nedávno moskevský starosta Lužkov a zapřisáhl se, že pochody gayů a lesbiček se v Moskvě nebudou smět konat. Moskevská policie dosud vždy pokusy o demonstrace homosexuálů tvrdě rozehnala. Sám Vano připustil, že dosud neměl ponětí o postojích moskevské radnice. "Je dobré přinést nový vítr, něco, co se nesmí. Jako tomu bylo u nás - nemohli jsme mít Beatles, ale každý je poslouchal," poznamenal.
Více než moskevské zákazy se umělci zamlouvá americký model, kde jeden den v roce smí po ulicích měst pochodovat třeba Ku-klux-klan, druhý den jeho odpůrci a pak třeba gayové. V demokracii by podle Vana měl mít každý právo žít podle svého a těšit se ze svobody, neposlouchat to, co se mu nelíbí. "V Americe jsem nemohl žít otevřeně jako gay až do půli 70. let," nicméně zavzpomínal před dvěma lety v rozhovoru pro časopis Reflex. Vano se v té době ve Státech účastnil mnoha demonstrací - za lidská práva, za uznání gayů, proti diskriminaci žen a černochů. V Česku je však prý "gay sám pro sebe", ani nechodí do známých pražských gay klubů.
V Rusku po letech sovětského režimu, kdy za homosexualitu hrozilo vězení, proti zákazům moskevského starosty protestuje jen část komunity místních gayů a lesbiček, často za podpory zahraničních aktivistů. Většina si totiž myslí, že na pochody či homosexuální sňatky není konzervativní společnost plná předsudků ještě zralá.
Příchuť "zakázaného ovoce" však někdy může být pro umělce i přínosem či dobrou reklamou. "Někdy ano. Ale v okamžiku, kdy je ovoce zakázané, tak nevíte, co se děje. Může to skončit dobře, ale i špatně. Jednou jsem měl zakázanou výstavu ve Slovenském institutu v Praze. V tu chvíli to bylo zlé. Celý rok se chystáte a najednou to není. Ale pak dva roky přijížděly televizní štáby z celé Evropy točit, jak je ještě možné za demokracie cosi zakázat. Nakonec jsem z toho vytěžil. Až jsem si říkal - ještě dva takové zákazy a už budu v Hollywoodu," řekl s úsměvem Vano.
Vanovu výstavu v Slovenském institutu v Praze v listopadu 1998 ukončila jeho ředitelka Gabriela Leinerovičová, která požadovala stáhnout 22 fotografií mužských aktů. Vanovu "platinovou kolekci" tvoří 200 fotografií, na nichž se kromě mužů objevují i ženy, květinová zátiší či pohledy na krajiny z let 1968 až 2009. Umělec slovenského původu, který léta působil v USA jako módní fotograf a nyní žije v Česku, se vrátil k platině, používané při výrobě fotografií v letech 1885 až 1915. Kvůli nedostatku kovu po první světové válce z dílen fotografů zcela zmizela. Vracet se k ní umělci začali až v 80. letech 20. století, kdy vzrostl zájem o originalitu.
Vano podle Sviblovové ztělesňuje "retrospektivu i perspektivu" fotografie zároveň. Nejenže svou ojedinělou technikou "vzkřísil" platinu, ale současně dokazuje, že navzdory všem moderním technologiím je hlavní bohatost vidění a oduševnělost, které je z Vanových snímků čiší. Podle organizátorů se zahájení účastnilo na 800 lidí, další tisíce ještě budou mít příležitost výstavu zhlédnout. Samo bienále potrvá až do 27. června.
Foto: Robert Zlatohlávek a Robert Vano
