Letní filmová škola uspořádáním retrospektivy Robertu Sedláčkovi podtrhuje, co se pohříchu málo ví: tenhle zlínský rodák je zřejmě nejlepším a nejkonzistentnějším tuzemským režisérem dneška.
Exploze smíchu doprovázely projekci Sráčů – jednoho z hned dvou svých nových filmů, které Sedláček na Letní filmové škole představil. Snímek z produkce ostravského studia České televize bude uveden až v příštím roce a už teď lze říct, že je jedním z nejlepších filmů s copyrightem 2012. Tragikomedie vypráví o dvou zkorumpovaných policistech z Třince: staršího a zkušenějšího hraje Jiří Bartoška, mladšího se zbytky cti režisérův dvorní herec Jaroslav Plesl. Film také zúročuje filmařsky nevytěžené třinecké prostředí: efektní letecké záběry se kochají mamutími železárnami, normalizačními paneláky i novodobými zbohatlickými vilkami.
Sedláček v úvodu před projekcí vysvětlil, jak si na České televizi vybojoval razantní titul Sráči: dostal ho výměnou za to, že ze sestřihu vynechal dlouhou scénu šňupání kokainu, kvůli níž by film nešlo pouštět před desátou hodinou večerní. Prý šlo o první vynucenou výpustku, které se režisér kdy dopustil. Novum spočívá i v tom, že Sedláček poprvé nerežíroval vlastní scénář. S předlohou Zdeňka Zapletala se ale dokonale našel a narouboval ji na svůj osobitý lakonický rukopis. Scénu přepadení pošty natočil jako grotesku idiotů, gangsterské výjevy z psího útulku jsou stejně k smíchu jako k pláči, vším stejně jako v Sedláčkových předchozích hraných filmech prosakuje česká (tedy česko-moravsko-slezsko-polská) umakartová malost. Koncentrované vrcholy Sráčů spočívají v unavených, všeříkajících výrocích. "Seš mladší, běž první," řekne kolegovi Bartoškův policajt. "Já jsem tvoje budoucnost. Dobře si mě prohlídni," zakončí svůj mravokárný proslov k Pleslově postavě Norbert Lichý coby životem ubitý vedoucí personální agentury v blikajícím pekle automatové herny.
Před Sráči Sedláček uvedl jeden ze svých předchozích snímků, Muže v říji. S Pleslem po boku se vyznal z frustrací, které tvorba pro líné tuzemské publikum obnáší. "Jestli jsem na něco v životě zvyklý, tak jsou to prázdné kinosály," povzdechl si. "Měl jsem pocit, že Muže v říji točím pro plné." Projekce v Klubu kultury byla skutečně nacpaná a Muži v říji zaznamenali ze Sedláčkových filmů distribuční návštěvnost nejvyšší, ale ani tak to nebylo nic moc. "Nesnáším být vděčný," řekl taky Sedláček. "Už nechci natáčet film tak, abych musel být někomu vděčný." Naštěstí to nedělá. Po zaplněné projekci Sráčů dnes následovalo přecpané promítání další filmařovy novinky Rodina je základ státu v kině Hvězda. Snad se slovo o ní roznese: jinak než šeptandou české publikum nepřesvědčíme, že Sedláček je nejen budoucnost, ale už současnost českého filmu.
