Stal se ředitelem Divadla na Vinohradech a jeho jmenování vyvolalo bouři. Vzápětí totiž ohlásil úmysl odejít umělecký šéf vinohradské činohry Martin Stropnický či známý herec Ladislav Frej. Podle deníku Blesk se navíc bojí o angažmá také Veronika Žilková, které končí v červenci smlouva, nebo herec Jan Šťastný. "Nemají vůbec důvod se bát," uklidňuje v on-line rozhovoru pro TÝDEN.CZ nový ředitel a zároveň senátor za ODS Tomáš Töpfer. A jedním dechem dodává, že věří, že se do divadla jako herec vrátí i Martin Stropnický.
Nemrzí vás, co vaše angažmá na Vinohradech rozpoutalo? Třeba odchod Ladislava Freje z divadla po pětadvaceti letech?
Mrzí mne, že kampaň proti mně byla rozpoutána už v době, kdy jsem ještě do funkce nebyl ani jmenován. Možná že existuje malá, leč velmi hlasitá část divadelní veřejnosti, která si mě jako ředitele Vinohrad nepřála. Ale nikdo lepší se nepřihlásil a překvapilo mě, jak málo uchazečů se o Divadlo na Vinohradech hlásilo. Vést takto velkédivadlo se nikomu asi moc nechce, zato kritizovat ho umí kde kdo. Rozhodnutí Ladislava Freje je zcela jeho věc. O hereckém obsazení v nově připravovaných inscenacích nepadlo dosud ani jedno jediné slovo, takže vůbec netušil, jak hezké role jsme pro něj chystali. V divadle se říká: nedělej velkých gest, když nevíš, co bude následovat. Naštěstí je v Čechách mnoho kvalitních herců, kteří nejsou sice tak hluční, ale rádi na Vinohrady za námi přijdou.
Jednou z hlavních výtek vašich kritiků je, že přece nemůžete stihnout práci v Senátu, vést velké kamenné divadlo a ještě působit jako herec. Opravdu je ve vašich silách nic z toho nešidit? Jak?
Nikdy se nikdo žádného senátora neptal tak usilovně a konfrontačně jako mě. Senátoři mají svá občanská povolání. Jsou tu primátoři, starostové, lékaři. Nikdo nepochybuje, že své angažmá v Senátu zvládají. V mém případdě se o tom účelově pochybuje. Já pracuji rád. Pravda je, že porušuji jedno z desatera přikázání a sedmý den v týdnu neodpočívám. Do postele se nedostanu před jednou v noci.
Chystáte se obhajovat mandát?
V současné době se o tom jedná. Pokud se rozhodnu, jistě se to včas dozvíte.
Proč jste zrušil přípravné práce na inscenaci Amadeus pod vedením Vladimíra Morávka? Nebylo lepší počkat, jak se bude divákům líbit? Amadeus měl být vrcholem letošní sezony. Není jeho zrušení projevem neúcty k práci druhých?
Ten příběh se dá vyprávět také jinak. V říjnu 2011 bylo vypsáno výběrové řízení na post ředitele Divadla na Vinohradech. V lednu proběhlo a výsledek byl znám. Od ledna do mého jmenování však současné vedení zcela překotně a urychleně podepsalo smlouvy na zbytek této a celou příštísezonu. Sám režisér Vladimír Morávek přiznává v rozhovoru v médiích, že smlouva s ním byla podepsána 20. února. Mé jmenování radou pražského magistrátu proběhlo 21. února ráno. Nové vedení pak bylo postaveno do situace, kdy bychom po našem nástupu museli realizovat více než rok a půl program stávajícího vedení, a to navzdory tomu, že jsme v předložené koncepci žádali o součinnost s přípravou nové sezony. Nevím, jestli je morální nastoupit do funkce, brát plat a nemít vůbec žádnou možnost a manévrovací prostor. Proto jsem požádal současného ředitele Jindřicha Gregoriniho, jestli bychom mohli ještě nějakým způsobem ovlivnit připravované inscenace. Muzikál Jak dosáhnout kariéry snadno a rychle , který bude mít premiéru na podzim 2012, už měl zakoupená provozovací práva a investováno bylo tolik, že by divadlu vznikla velká ekonomická škoda. Naopak Amadeus ještě v takové fázi nebyl. Dokonce se objevují v tisku slova o "zákazu" inscenace. To není pravda. Nic jsem "nezakázal". Pouze jsme požádali, zda se Amadeus dá odložit na podzimní termín tak, aby ho mohl realizovat náš realizační tým. To snad je docela srozumitelný požadavek a ředitel Gregorini nám vyšel vstříc. Neumím si představit jakoukoliv jinou společnost, kde dojde ke změně managementu a ten nemá nejmenší možnost instituci řídit.
Umělecký šéf divadla Martin Stropnický podal kvůli Amadeovi výpověď. Nelitujete jeho odchodu?
Pokud vím, tak Martin Stropnický rezignoval na post uměleckého šéfa. Součástí mé koncepce je obsazení této pozice jiným režisérem, což je zcela legitimní. Martin Stropnický je výrazný herec své generace a pevně věřím, že se o jeho hraní v Divadle na Vinohradech určitě domluvíme, a to nikoliv přes média, což nepovažuji za šťastné. Stejně jako "výpověď" Ladislava Freje, kterou nemusel vzkazovat v přímém televizním přenosu z restaurace po několika skleničkách.
V bulvárních denících se objevila zpráva, že Veronice Žilkové a Janu Šťastnému končí smlouva a bojí se o angažmá. Počítáte s nimi do budoucna?
Snad po mně, který bulvár nečte, nechcete, abych jej komentoval!? Už první věta není pravda! Oba mají smlouvy na dobu neurčitou. Veronika Žilková byla, což se asi moc neví, u začátku vzniku Fidlovačky, hrála v mé režii u nás Violu ve Večeru tříkrálovém, mimochodem velice dobře, a jako o herečku jsem o ni stál. Nevím vůbec nic o tom, že by se měla čehokoliv obávat. Totéž platí i o Janu Šťastném. Je to skvělý herec, který má své pevné místo v souboru, a věřím, že se brzo přesvědčí o tom, že do Divadla na Vinohradech nepřicházíme jako nepřátelé.
Výběrové řízení na ředitele Vinohrad probíhalo přinejmenším podivně. Můžete vyloučit, že vás do čela divadla vyhouply politické vazby? Nevadí vám, se výběrová komise několikrát doplňovala a měnila?
Tuto otázku byste měli směřovat pražskému magistrátu. Jestli se měnili členovékomise či se komise doplňovala, je věcí radních a já jsem se o to nezajímal. Pan radní Lukáš Kaucký komisi jmenoval. První den po výběrovém řízení však její rozhodnutí napadl, protože zřejmě nerozhodla tak, jak by si asi přál. To je tak komické, že to nemohu ani nijak komentovat. Zdůrazňuji, že nejsem členem žádné strany, i když jsem kandidoval v Praze za ODS. Politickou příslušnost, politickou orientaci členů komise jsem nezkoumal - stejně jako ona nezkoumala mou. Posuzovala se výhradně odborná způsobilost, předložená koncepce a také hmatatelné výsledky dosavadní činnosti v řídící funkci. Divadlo Na Fidlovačce jsem neřídil čtrnáct let díky "politickým vazbám", ale díky tomu, že jsme se s Eliškou Balzerovou rozhodli, že ho vrátíme na mapu Prahy a zachráníme před zbořením. Úvahy o tom, jaké bude vinohradské divadlo ještě předtím, než jsme nastoupili a nemohli realizovat ani tu první sezonu, jsou pouhé spekulace. Někteří mí kritici však asi vlastní křišťálové koule. To jim závidím.
