Jeho model musí 30 vteřin před záběrem sedět naprosto bez hnutí. Fotograf Honza Sakař (37), který pracuje 166 let starou technikou a s historickou kamerou, začal v Českých Budějovicích fotit kampaň pro Jihočeské divadlo. Vzniknou černobílé portréty na plakáty pro všech 18 premiér příští sezony.
Technika se jmenuje mokrý kolodiový proces. Chemikáliemi se polijí černě lakované hliníkové desky; dříve byly kovové, jež se polévaly asfaltem. Nejdřív se lije kolodiový roztok, střelná bavlna rozpuštěná v lihu. "Používala se za první světové války na frontě jako tekutý obvaz. Přidají se soli, pak se dá deska do tanku s roztokem z dusičnanu stříbrného," řekl Sakař. Poté se deska přenese do aparátu, po focení ve fotokomoře vyvolá, ustálí a rovnou je vidět obraz. Jeden snímek zabere 30 minut, na každý je potřeba originální deska, jichž má s sebou Sakař sto.
V divadelním klubu, kde po jihočeské premiéře hry Odcházení seděl v roce 2008 s herci i Václav Havel, fotil jako první, za zvuků jazzového klavíru, sólistku baletu Barboru Coufalovou do inscenace Kráska a zvíře. "Mám být kráska, tak se budu muset snažit. Fascinuje mě to, je neuvěřitelné, že tak stará technika může ještě v dnešní době fungovat," řekla baletka, jež tančí v souboru deset let.
-58cfddb0804f3_520x346.jpeg "Model musí třicet sekund před pořízením fotografie sedět bez hnutí.")
Techniku Sakař, který loni získal cenu Czech Press Photo, objevil při studiích. Hrál si s chemií, obnovil fotokomoru, experimentoval a narazil na kolodium. Dosud tak nafotil 600 snímků, spolupracuje i s Tata Bojs.
Dýchací maska a "fotící" kecky
Fotografuje kamerou z roku 1891. Když v temné komoře polévá desku éterem, nasadí si dýchací masku, v níž má filtr proti těkavým látkám a prachu. Nosí i "fotící" kecky, aby si nešpinil boty dusičnanem stříbrným. "Asi bych měl mít i fotící ruce," řekl s nadsázkou. Patery boty již zničil, když si zapomněl vzít pracovní.
"Jeden slavný fotograf říkal, že když se všichni dívají jedním směrem, podívej se opačným. Já jsem se otočil o 180 stupňů," řekl o kolodiové technice Sakař, jenž má ateliér na pražské Malé Straně, kde i žije.
Jeho model musí 30 vteřin sedět nehnutě. "Jak se dívá do objektivu a nehýbe, má ve tváři vnitřní klid a zároveň napětí. Při ostatních foceních se udělá 200 fotek a vyberou dvě, tady jedna a vybereš jednu," řekl Sakař, který studoval češtinu a angličtinu na Jihočeské univerzitě.
Jihočeské divadlo zná, psal o něm kdysi i pro zdejší vysokoškolský časopis. Nyní se sem dostal i díky spolužačkám, které ve městě provozují jazykovou školu a oslovily ředitele divadla Lukáše Průdka, jejž technika nadchla. "V době digitálních technologií je tahle velmi originální, z fotek jde zajímavá atmosféra. Černobílá se krásně hodí i k našemu dramaturgickému plánu, budeme dělat Poea, A. C. Doylea," řekl Průdek.
