Queer festival Mezipatra
Homosexualita jako malovaná

Je queer jenom další nálepka nebo má to slovo skutečný význam? Není lepší říkat "teplý"?Projevuje se homosexualita umělce v jeho díle? A je eroticky vzrušují obraz ještě umění? Nejen filmem živ je festival Mezipatra.

Brněnskou část queer festivalu Mezipatra zahájila intelektuálně jiskřivou a zábavnou přednáškou kunsthistorička Milena Bartlová, která je nejen univerzitní profesorkou dějin umění, ale také zábavnou řečnicí a originální myslitelkou, která podnětným způsobem otevírá tabuizované otázky.

Svůj výstup nazvala "Možnosti oteplení v dějinách umění" a zabývala se otázkou, nakolik jinak vnímají gayové a lesby, případně např. transsexuálové a další, jež řadíme do kolonky queer (tedy podivný, Bartlová razí termín "šejdrem") obrazy tematizující nebo jen v náznaku navozující sexuální "jinakost". Nakolik lze něco podobného vystopovat u umělců, o nichž víme, že to s nimi nebylo po milostné stránce úplně standardní.

Česká malířka Toyen je pokládána za transsexuální, ale z jejích osobních textů se nezachovalo nic. Její obrazy jsou ovšem velmi sexuálně otevřené. Někteří interpreti v nich vidí zobrazení duše vězněné v cizím těle. Naopak  slovensko-maďarský malíř László / Ladislav Mednyánszky se svou homosexualitou v mondénní uherské a vídeňské společnosti 19. století vůbec netajil, zato jeho obrazy žádné výbojné naháče neobsahují. Ve svých denících nicméně popisuje, že ony na první pohled nevzrušivé krajinky měly přesnou symboliku - každá barva značila různou intenzitu sexuálního prožitku, o nichž si vedl přesné záznamy.

Bartlová se dotkla i tématu, že zatímco nahé ženy byly zobrazovány vždy spíše pro potěšení heterosexuálních mužů, oblibu nahých mužských těl jak v antice, tak později v renesanci lze přiřknout právě dobově emancipované homosexualitě. Není vždy ovšem jasné, nakolik šlo o vyjádření samotného umělce, nakolik o přání objednavatele, který nezřídka míval na formu a obsah obrazu zásadní vliv.