Změna v čele státu, kdy prvního českého prezidenta Václava Havla před téměř deseti lety vystřídal Václav Klaus, se brzy odrazila i na podobě kulturních programů Pražského hradu. Zatímco Havel, za jehož působení se Hrad otevřel veřejnosti, byl vstřícný k co nejširšímu spektru uměleckých počinů, s jeho nástupcem přišel konzervativnější pohled.
Klaus ale zavedl některé novinky, které si našly své posluchače, například koncertní cyklus Jazz na Hradě; také pokračoval ve zpřístupňování dříve uzavřených míst Pražského hradu. V oblasti výtvarného umění však lze celé desetileté období charakterizovat jako opatrné a umírněné. Pokud některé projekty vzbudily pozornost, byly často připravované léta před Klausovým nástupem do funkce.
"Pražský hrad má dlouhou tradici pořádání výstav a pod jeho správu patří zřejmě největší pražský výstavní sál v hradní Jízdárně. Po příchodu Václava Klause byla vyhlášena změna politiky výstav s tím, že nadále se program soustředí na výstavy podporující českou národní tradici. Takové zdůvodnění se chápalo jako ukončení zájmu Hradu o současné umění, ačkoli k takovému krátkému spojení není žádný věcný důvod," řekla historička umění Milena Bartlová.
Správa Pražského hradu (SPH) postupně zrušila výstavní oddělení, což podle Bartlové dosvědčuje, že nešlo o změnu pojetí výstavního programu, "nýbrž o uvolnění výstavních prostor pro nahodilé projekty nejrůznějšího charakteru a odstranění jakékoli koncepce". "Vedle kvalitních a přínosných výstav Hrad pořádá stále více rovněž komerční prezentace, jako třeba výstava šperků Cartier, a politicky motivované show (např. Kremelská pokladnice)," uvedla.
Osvědčená jména
SPH sahala k osvědčeným a časem prověřeným jménům domácí scény, která jsou zárukou dobré návštěvnosti. Spoléhala na oblibu fotografických výstav. V roce 2005 se tak na Hradě konala přehlídka fotografií známé cestovatelské dvojice Jiřího Hanzelky a Miroslava Zikmunda, přehlídka prací Zdeňka Buriana nebo Adolfa Borna, jehož velká retrospektiva se na Hrad vrátila po pěti letech.
"Mnohé z kvalitních a úspěšných výstav zde vznikly v minulém desetiletí nikoli díky péči Hradu, nýbrž doslova jemu navzdory, jako tomu bylo v případě výstavy Karel IV., císař z Boží milosti," připomíná odbornice. Výstava děl z doby Lucemburků byla jedním z nejvýraznějších projektů, kterým Hrad v minulém desetiletí poskytl prostory. Premiéru měla koncem roku 2005 v USA. Také ona ale vznikala několik let předtím a po změně v čele státu a velké fluktuaci zaměstnanců Hradu byla dokonce ohrožena. Nakonec ji vidělo přes 100 tisíc lidí. Hrad ale po této zkušenosti odmítl podíl na podobně nákladné výstavě, která se koná letos a věnuje se Jagelloncům.
Další významné výstavy zase na Hradě pořádaly jiné subjekty než SPH, to byl třeba případ přehlídek Josefa Čapka nebo Růženy Zátkové, v Jízdárně pak již tradičně vystavuje Národní galerie.
"Nemáme k tomu dostatek přesných informací, ale různá svědectví se shodují v tom, že Hrad zcela opustil svou funkci veřejné výstavní instituce a nahradil ji požadavkem na finanční výnos, který musí tak či onak výstava přinést, aby se mohla v prestižním prostoru Pražského hradu konat," domnívá se historička.
Významným počinem bylo v roce 2004 otevření stálé expozice Příběh Pražského hradu. V roce 2008 skončila nákladná rekonstrukce renesančního Ústavu šlechtičen a rekonstrukce klasicistní Richterovy vily a obnova přilehlé Svatováclavské vinice. Loni byla po roční opravě otevřena Zlatá ulička.
