Originální výtvarník Lukáš "Musa" Musil ke koženkovým plátnům přešel od kresby do lidské kůže a rytí bruslemi do ledu hokejových arén. Na výstavě Signatura v pražském Mánesu se vrací do dob "primitivních" jeskynních maleb a bájných zvířat.
Prostor Mánesu je členěn do jakýchsi jeskyní, které ukrývají ucelené komplety. V prvních, menších komnatách se nacházejí maloformátové kresby a malby, jež korespondují s Musovým lineárním tatérským rukopisem. Jednoduché monochromatické linie v modré, růžové a černé připomínají organické struktury a formy - rostliny, zvířata a antropoidy. Jedna z jeskyní skrývá série akvarelů s amorfními tvary, které připomínají améby nebo snad vývojová stádia zárodků ovcí a ptáků včetně čumáků a zobáků.
Hlavní sál nabízí velkoformátová koženková plátna opět v "tiskařských" barvách azurové, purpurové a černé. Zachycují záhadné bytosti vyvstávající z prvotní mlhy, nejasné, rozpité siluety s opakujícím se motivem rohů. Dvě kratší protilehlé stěny obsahují trojici, respektive čtveřici formátů s trubicovitými tvary s trojrozměrnou iluzí, které evokují obří červy, hlísty nebo roupy, slepé žroucí organismy z temnot a úsvitu živočišného věku.
Oboustranné obrazy zavěšené na lankách obklopují jakési centrální "ohniště" - místo s kruhově uspořádanými lehátky, na nichž mohou návštěvníci spočinout a zahledět se ke stropu na největší závěsné plátno českého malířství s plochou 180 metrů čtverečních. V pomalovaném "stropu jeskyně" je otvor, kterým může odcházet z ohniště odcházet "kouř".
Vrcholnou komnatu představuje zadní prostor, kterému dominuje dílo známé z vizuálu výstavy. Lidskou postavu ve skoku obklopují stěny pomalované rukou "pravěkého" umělce.
Musa se netají tím, že inspirací pro Signaturu mu byla témata zvířat a svobody. Sám název je slovní hříčkou spojující výrazy sign (znak) a natura (příroda). K redukci na znak autorovy minimalistické linie formálně směřují, příroda - tedy příroda v době, kdy se vůči ní začal dávný člověk vymezovat a umělecky ji ztvárňovat, expozici jako celek obsahově sjednocuje.
Všechno v Signatuře zapadá do sebe a vytváří atmosféru před-dějinného bytí, v němž příroda člověku představuje snový i děsivě reálný svět, stejně nebezpečný jako lákavý. Oheň v ohništi je jen chabým zdrojem světla: na stěnu jeskyně kreslí stíny bytostí a vzpomínek na ně z před-lidského vědomí. Za vchodem do jeskyně jsou tvary ještě nejasnější, větší a divočejší. Člověk, který se z přírody vytrhl teprve nedávno, a poprvé se na ni tak teď může podívat s odstupem jednoho kroku, v ní ještě setrvává a zároveň na ni hledí se směsicí strachu a fascinace.
Suverénní autorské gesto dotahuje dvojice publikací. Dětem určený Slabikář pojímá písmena abecedy jako životodárné znaky se zvířecí podobou, Bestiář obsahuje svéráznou mýtickou zoologii pro dospělé.
Musa je díky své pozici outsidera, tedy člověka přistupujícího k výtvarnému umění z vnějších prostředí, oproštěn od konceptů, přepjaté symboliky či svazujících inspirací. (Jen opatrně se hlásí k umělcům jako Joan Miró a Paul Klee, kteří rovněž vycházeli z dětsky či "primitivně" fantaskních světů a směřovali ke znakovosti). Signatura vyznívá silněji jako celek než v jednotlivých dílech, což je samozřejmě dané jejím členěním do sérií a "komnat", ale i jednotlivé kusy představují okna vtahující do organické, vědomím nerozčleněné před-lidské skutečnosti. Musova první velká výstava je v pražském Mánesu k vidění do 9. července.
