Výtvarník Milan Houser používá speciální techniku nanášení desítek i stovek litrů změkčeného laku na plátno, přičemž výsledné obrazy schnou měsíce i léta a váží desítky kilogramů. Jeho výstava probíhá už od půli listopadu v galerii Dvorak Sec Contemporary v pražské Dlouhé ulici a potrvá do 26. ledna příštího roku.
Obraz není jen plocha k přiblížení iluze a příběhu, obraz je především předmět a hmotná - sama o sobě zajímavá - věc, domnívá se výtvarník Milan Houser. Ve své tvorbě zkoumá, co všechno obraz vydrží a jaké jsou jeho možnosti.
Obrazy, na které Houser nalévá desítky a stovky litrů laku, mají souhrnný název Kaluže. "Plátno se prohýbá pod množstvím laku, vznikají tam kaluže, materiál se odpařuje, sedimentuje a dřevěný rám skrytý pod obrazem prosvítá," popsal výtvarník. Výzkum fenoménu obraz zajímal Housera už na škole, i když zpočátku podvědomě. "Vždy jsem dělal například velmi silné rámy, obraz vážil i 150 kg a bylo těžké ho dostat do galerie, obraz byl pro mě trochu jako socha," řekl ČTK.
Na aktuální výstavě v Praze lze vidět několik obrazů, na kterých prosvítá podpůrný dřevěný rám, který normálně zůstává oku diváka skrytý. Rám prosvítá i pod několikacentimetrovou vrstvou změkčeného zbarveného laku a vytváří originální strukturu.
-4d0f22b557d9c_230x235.jpg "Obraz Milana Housera.")
Než Houserovi jeden výrobce vyvinul speciální změkčený lak, zničil výtvarník stovky litrů materiálu a několik obrazů. Pokoušel se používat běžný lak, po zhruba třech měsících ale materiál začal praskat a odlupovat se. Ve spolupráci s chemiky firmy se podařilo upravit vlastnosti laku, který tak dostal speciální výrobní název - houserlak.
Do vrstev laku přidává Houser zrnka různých pigmentů, a dociluje tak zajímavých barevných odstínů. "Po pár měsících zasychání je příběh barvy tím nejzajímavějším, s čím jste se za dlouhou dobu setkali," napsal nedávno o vystavených Houserových obrazech historik umění Tomáš Pospiszyl v Lidových novinách.
V přední části výstavního prostoru se nachází Houserovy objekty ze série Střechy, které vytvořil společně s Benediktem Tolarem. Materiálem pro umělecké dílo se jim staly obrácené střechy od starých nabouraných žigulíků. "Lákalo mě, že jsou ty předměty poškozené, nabourané, že ten tvar není dokonalý," řekl Houser.
Střechy se lakovaly, brousily, vyhlazovaly a stříkaly grafitovou barvou. Stejný postup se opakoval několikrát, lak se nanášel v asi 15 vrstvách. Podle počtu vrstev a tónování se vyjevila u každé střechy odlišná barevnost, jedna vypadá do modra, jiná do červena, fialova či zelena. Barvy ale nejsou syté jako u aut, ale tmavé, hluboké, reagující na světlo okolí.
Milan Houser (1971) vystudoval pražskou Akademii výtvarných umění, ateliér monumentální tvorby. Nyní působí v Brně a vyučuje na Fakultě výtvarných umění Vysokého učení technického v Brně (FaVU VUT).
