Oko bere. Kam o víkendu na výstavy

Jak si umělci nejmladší generace představují krásu? Jak vypadají portréty hvězd stříbrného plátna podle newyorské malířky Dany Bell? Kdo počůral náhrobek kunsthistorika Chalupeckého? To všechno se dá momentálně zjistit v pražských galeriích.

Historické práce z 21. století

Galerii Václava Špály na Národní třídě okupují výtvory současných umělců na téma historická práce. Po čase je to zase výstava, která rozhodně stojí za pozornost. Kurátorky Edith Jeřábková a Lenka Lindaurová přizvaly umělce střední generace, kteří jsou schopni všeho a Vilém Kabzan, Jiří Kovanda, Marek Meduna, Michal Pěchouček, Pavel Sterec, Jiří Thýn a Tomáš Vaněk naplnili jejich očekávání měrou vrchovatou. Mezi teze, se kterými se pracovalo patřil optimismus, hybatelství, víra v historii umění, ale i soutěž o budoucí minulost.

ČTĚTE TAKÉ: Malbu Georga Baselitze vystavuje pražské Rudolfinum

Umělci měli být nepietní. Mohli spolu/pracovat s dalšími autory, ať už současníky, nebo nežijícími kolegy. Z historie se ve Špálovce cituje, krade, mění se, rekonstruuje, znovuprožívá, ale znovuvytváří a nastavuje. Možné bylo skoro všechno a tak se mezi hosty objevili třeba Mikoláš Aleš, Vincent van Gogh, konzervativní sochař Vítězslav Eibl a chybět samozřejmě nemohl ani patron galerie Špála. To, že si ve Špálovce nikdo nebere servítky jasně ukazuje třeba video Pisoár, ve kterém Marek Meduna a Ondřej Brody čůrají na náhrobek klasika české moderní kunsthistorie Jindřicha Chalupeckého.

Malovaná filmová klasika na newyorský způsob

Dvorak Sec Contemporary v Dlouhé ulici na Novém Městě spustila svůj ambiciózní projekt, při kterém chce během dvou let představit deset mladých umělců z newyorské scény, které spolu s americkými kurátory pokládá za příští světové hvězdy.

První z nich je malířka Dana Bell (1974), kterou možná ocení ti, kteří kromě výtvarného umění ujíždějí i na filmu. Předlohou pro její výrazná plátna malovaná akrylem se totiž staly vypjaté psychologické scény z kultovních filmů, které svým specifickým zjednodušujícím stylem přemalovává. Ani Dana Bell se nebojí velkých jmen.

ČTĚTE TAKÉ: Výstava EASTNANO v Pardubicích propojuje vědu s uměním

Scény jejích obrazů jí „postavili" Fellini, Antonioni, Orson Wells, Jean Renoir nebo Hitchcock a modelem jí tak stály hvězdy dekád poloviny minulého století první velikosti. Ale spokojené by asi úplně nebyly. Obrazy této malířky jsou stylizované do plošných geometrizujích obrazců a postavy občas nemají tváře. Malba nemá daleko k principům současného grafického designu a její kompozice jsou hodně specifickým civilistním ornamentem situací, do kterých si můžete dosadit sami sebe.

Definice krásy v esteticky bezbožné době

„Skutečná Krása neumírá," píše kurátor výstavy Definice krásy hyperrealistický malíř Jan Gemrot a pokračuje přesvědčením, že krása zachrání svět. Do jaké míry na to opravdu má, je možné posoudit v Galerii SVU Mánes Diamant ve Spálené ulici. Specifických definic krásy je tam hned dvanáct, a kupodivu je každá jiná. Vidění jednotlivých umělců, z nichž většina se narodila v 80. letech, se liší a to dost podstatně.

Některá „krása" čerpá svou podstatu z pečlivě promalované estetiky všedního dne, jiná připomíná devocionálie jako zboží lidové zbožnosti, další se upíná k lidskému tělu. Přestože cíl je jeden, cest k němu má vést evidentně mnoho, ale jak ukazuje výstava, nejedna z ulic je slepá. Snad i proto je nejsympatičtější přístup Jana Vlčka, který při svém putování za krásou neváhá kromě akrylu občas nasadit i střelný prach.

Foto: Galerie Václava Špály, Dvorak Sec Contemporary, Galerie Diamant