Zvířecí herci: Česko je velmoc

Potřebujete slony, tygry, zebry, žirafy...? A chcete, aby taky uměli hrát? Zapomeňte na Afriku, ty nejlepší (nejen) exotické zvířecí herce seženete v Čechách. A nepotřebujete k tomu ani kouzelné sluchátko: stačí vám úplně obyčejně zavolat některé z tuzemských specializovaných firem.

Vypadá to paradoxně, ale pro natáčení filmu s cizokrajnými zvířaty, který se odehrává za druhé světové války v Polsku, nenajdete lepší místo než dnešní Česko. Právě proto snímek novozélandské režisérky Niki Caro Zookeeper's Wife vznikal z drtivé části tady. "Na film jsme dodávali jediné ochočené zebry v celé Evropě," říká Helena Cynková z Animal Service. "Měli jsme tam také skunky a klokany, kteří chodili na zavolání, ptačí dravce a papoušky schopné létat, kam je potřeba, velbloudy, fjordské koně..." 

Podobná sestava se může sejít pohromadě snad jen při natáčení filmu o Noemově arše - nebo o zoologické zahradě. Druhá varianta platí: Zookeeper's Wife se odehrává ve varšavské zoo, jejíž ředitel Jan Żabinski se svou ženou Antoninou schovávali za války Židy před nacisty.

Ve filmu podle skutečných událostí hrají Daniel Brühl a Jessica Chastainová, které jsme mohli vidět například ve filmech Marťan nebo Interstellar. Režisérka Niki Caro se proslavila dramatem Pán velryb (2002). Zatímco v něm obří savce před kamerou z velké části zastoupily triky, tentokrát byl na place skutečný zvěřinec.

Zvířata nikam nepojedou!

Na natáčení se významně podílel i Ludvík Berousek, který se hrdě hlásí k tomu, že jeho vnoučata jsou už desátou generací rodu spojeného s péčí o zvířata. K Zookeeper's Wife ho přivedl producent Pavel Nový z Czech Anglo Productions. "Nikdo jiný tu neměl tolik zvířat jako já plus konexe na další slony nebo hrocha," říká Berousek. "Žádná zoologická vám totiž zvířata nepustí mimo zoo."

Původně se mělo natáčet ve Varšavě, ale Berousek prý americké produkci řekl, že přesouvat se tam by bylo trápení zvířat, a odmítl i nabídku převážet své lvy, tygry, velbloudy či zebry na lokalitu ve vysloužilé zoologické zahradě v Budapešti. Natáčelo se tedy v Praze na Výstavišti, kde vyrostla filmová zoo, a v pevnosti Josefov v Jaroměři, jejímiž ulicemi se toulala zvěř utíkající před bombardováním Varšavy.

Exploze se dodělávaly dodatečně, aby se zvířata nestresovala. Postprodukce probíhala mimo jiné v pražském studiu UPP. "Umějí si poradit, všechno to sestříhají pěkně dohromady až potom," pochvaluje si Berousek. "Nevidím důvod nutit zvířata k něčemu, co není nutné, když v dnešní době dokážou digitální technologie neskutečné věci," přizvukuje Cynková. A Berousek hned dává příklad: "Například pro rakouský seriál Altes Geld jsme v Doksech natáčeli scénu, jak v parku sedí lidé na lavičkách a kolem nich pobíhají lvi. Do kontaktu spolu přitom vůbec nepřišli a poznat to není."

Krkavci rádi kamery

Při natáčení filmu Zookeeper's Wife to se zvířaty šlo výborně herečce Jessice Chastainové. "Ta byla výborná, neměla problém s opicemi, skunky, bizony, s ničím, co jsme jí dali pod ruku. Měla k dispozici kaskadérku, ale všechno nakonec zahrála sama," chválí ji.

Zvířata musejí být na filmová natáčení dobře připravena, aby se předešlo případným komplikacím a průšvihům. "Snažíme se být co nejvíc připravení, mít výcvik zvířat naddimenzovaný v duchu ,Těžko na cvičišti, lehko na bojišti'," říká Cynková. Zvířata se podle ní musejí natáčením bavit a nikdy nesmějí být stresovaná. To se ale například podle organizace na ochranu zvířat PETA děje. Zmíněná organizace na svém webu tvrdí, že každé natáčení je pro faunu utrpením. Ota Bareš ze společnosti Fauna Film má ale jiné zkušenosti: "Je spousta zvířat, která u filmu vyrostla, těší se na natáčení, dělají to ráda a ani nevyžadují odměnu jako třeba pamlsky. Třeba krkavci z natáčení mívají vyloženě srandu."

S ochránci zvířat neměl kvůli natáčení problémy prý ani Berousek: "Film není cirkus," vysvětluje. "Moje zvířata dělají jen to, co sama chtějí. Pustím lvy po ulici a oni si běhají. Nedělají stojky, nepanáčkují, prostě se chovají přirozeně a filmaři to natáčejí. Když lvovi řeknu, aby skočil na pařez, skončí na něj stejně, jako by byl na svobodě."

Čeští koně pro Tři mušketýry

Zvířata využívaná při natáčení musejí mít příslušná povolení a certifikace a na place musí být přítomen veterinář. "Když se má točit scéna, která by mohla být nebezpečná pro zvíře, herce, kaskadéra nebo štáb jako takový, činí se příslušná opatření," říká Václav Mottl z Czech Anglo Productions. Mottl se podílel například na seriálu BBC Tři mušketýři, který se natáčel rovněž u nás a pro nějž bylo potřeba zajistit koně.

"Když jsme točili na dlažebních kostkách, museli se koně překovat, měli gumové podkovy. Nebo jsme našli ideální lokaci, ale zapršelo a koordinátorka zvířat Petra Novotná zavelela, že koně na plac nesmějí. Natáčeli jsme tam až o čtrnáct dní později," popisuje, jak se při filmování berou ohledy na zvířata.

Zvířata v kampaních

O cenách jsou chovatelé ochotni mluvit jen nad konkrétními nabídkami. "Když řeknu nízkou částku, dostanu vynadáno od konkurence, že chodím pod cenu, když řeknu vysokou, tak si nás zase nikdo neobjedná," říká Cynková. Zvířata se musejí připravit na konkrétní výstup, od kterého se pak odvíjí honorář. "Kolikrát se na mě obrátí produkce filmu nebo reklamy, která by nejradši obrátila lvu nebo tygrovi mozek a donutila ho dělat něco, co nechce," říká Berousek. "Řadu nabídek jsem odvolal, protože nebyly reálné a smrděly rizikem. Nikdy se kvůli penězům neženu do extrémů, všechno musí být tak, jak řeknu já." Na druhou stranu peníze musejí být a Berousek klidně pracuje i pro předvolební kampaně. "Mám dvě stě zvířat a chtějí žrát. A neptají se - Pane Berousek, seženete peníze, nebo neseženete?"
Nabídek je i tak dost. "Produkce nás samy vyhledávají, chtějí po nás rozpočty, fotky zvířat, vybírají si konkrétní ,tváře', nechtějí třeba ty už okoukané. O práci nemusíme prosit, což je úžasné," tvrdí Bareš.

Rozpočet pak závisí na příslušných výkonech, počtu zvířat, délce natáčení... "Je zbytečné říkat nějaká čísla, málokdo v nich vidí předchozí práci se zvířetem nebo to, že se o ně musíme starat 365 dní v roce 24 hodin denně. Já se zvířaty dělám proto, že mě to baví, ne kvůli penězům," říká Cynková, která se o svou početnou smečku stará na šestihektarovém pozemku v Chyňavě u Berouna. Její zoo sestávající ze zvěře domácí i exotické je přístupné i veřejnosti. Lidé se mohou podívat i na chlupaté herce rodiny pana Berouska, která tráví léto v zooparku u Máchova jezera a zimují v Bášti u severního okraje Prahy.

Život mezi faunou

Berousek, Bareš i Cynková pracují se zvířaty už dlouhá léta. "V roce 2000 mě najali na natáčení s jedním pejskem pro seriál Přízraky mezi námi, pak jsem začala dostávat nabídky na práci s dalšími zvířaty. Postupně mi to nějak narostlo pod rukama," vzpomíná Cynková.

Bareš se k filmu náhodou přichomýtl před čtvrtstoletím: "Kamarád potřeboval na pár dní pomoct s velkou anglickou zakázkou a už jsem u toho zůstal," říká lakonicky. "Měl jsem štěstí, že už od komunistů tu byla pro zahraniční koprodukce ekonomicky výhodná situace, natáčely se tu třeba seriály Václava Vorlíčka v koprodukci s Německem. Po revoluci přišly zase seriály jako Mladý Indiana Jones."

Bareš se vypracoval v experta, jehož svěřenci vystupovali například v temné pohádce Terryho Gilliama Kletba bratří Grimmů (2005, krkavci) nebo v Antikristovi Larse von Triera (2009, potměšilá liška). "Beru, co je, ale třeba krkavci jsou takový náš evergreen: jsou spolehliví a máme jich poměrně hodně." S povahově komplikovanou jaguáří samicí Matyldou, která už je bohužel po smrti, absolvoval řadu reklam a fotografování, nepříliš rád naopak pracuje s opicemi, protože umějí být nepříjemné a bojují o své místo ve smečce.

Ožehavých situací před kamerou absolvoval několik, vzpomíná třeba na tu, kdy v zámeckém parku na Konopišti utekl z placu medvěd: "Teď je to veselá příhoda, ale nám do smíchu nebylo. Medvěd měl při natáčení vlézt do srubu a postavit se na zadní, ale lekl se odrazných desek osvětlovačů a vycouval. Nebylo ho ani za co chytit, neměl obojek. V parku pak potkal myslivce na kole, který z něho byl vyděšený. Ale dopadlo to dobře."

Zde jdou lvi

Ludvík Berousek už jako kluk cestoval se svým otcem a s pojízdnými zoologickými zahradami po Polsku, Rumunsku, Bulharsku a dalších zemích. Účastnil se natáčení koprodukčního seriálu Cirkus Humberto (1988), jeho další velká chvíle přišla na přelomu století, kdy se na největším varšavském stadionu Varšavanka natáčel nejdražší polský film Quo vadis podle románu Henryka Sienkiewicze. "Měl jsem tam dvacet lvů," říká Berousek, "jeden byl třeba naučený, aby porážel lidi na zem nebo nosil v hubě předměty. Poláci na stadionu postavili celou arénu z římského Kolosea a lvy do ní digitálně namnožili, takže jich tam pobíhalo až čtyřicet." V téže době Berousek stíhal spolu s Pavlem Novým z Czech Anglo Productions pracovat v Milovicích na filmu Člověk v zoo, v němž Sam Neill hraje ošetřovatele v balkánské zahradě zničené občanskou válkou.

Cvičená zvířata a jejich drezéři patří vedle dalších profesí a finančních pobídek mezi lákadla, která do České republiky dlouhodobě přitahují zahraniční filmové produkce (jen při výrobě Zookeeper's Wife u nás zahraniční filmaři utratili téměř 300 milionů korun). A zlaté české tlapky jsou pak k vidění po celém světě. U Zookeeper's Wife se tak stane na jaře 2017.