Vznešenou divadelní herečku a oblíbenou tvář českých televizních seriálů trápí vyjadřování českých dětí. Hana Maciuchová neváhá ve svém rozhořčení promlouvat do duše dětem a dospívajícím přímo na ulici. A své repliky prý využije i v Ulici, až se do seriálu vrátí.
Proč jste vzdala výuku studentů na konzervatoři?
Zjistila jsem, že jsem na ně daleko náročnější než oni na sebe. Ta disproporce byla propastná.
V Ulici také hrajete učitelku...
Ale na základní škole bych to nevzdala! Byla bych velmi, velmi přísná kantorka, důsledná i laskavá.
A bavilo by vás to?
Hm... nevím. Liberálnost každopádně musí mít svoje hranice. Pan profesor Höger nám hned na začátku DAMU řekl: "Nejhorší jsou hloupí, blbí herci. Tak prosím vás, starejte se o sebe!"
Ale vy jste už byli vysokoškoláci. Malé děti je obtížnější takto motivovat.
Ale nám to nikdo neusnadňoval! Nás ve škole nenapadlo, že bychom kantory podceňovali, že bychom k nim neměli respekt. Jsou přece starší a mají náskok! Současné děti tohle nedoceňují a místo toho se ohánějí svými právy. Jenomže ony mají svoje povinnosti! Já bych jim řekla: Od osmi do jedné budete pracovat. Pak můžete být volní "like a bird". "Zapomeňte na svá práva, budeme se věnovat vašim povinnostem."
Některé děti a mnohdy ani rodiče o nic takového nestojí.
Jistě, každý má právo být nevzdělaný, ale tím se vyloučí ze společnosti. Řekla bych jim: "Co s vámi dál? Kdo vás zaměstná? Koho budete zajímat? Kdo se s vámi bude bavit? A o čem?!" Víte, já chodím ulicemi v blízkosti škol a poslouchám, jak dnešní děti mluví. Používají maximálně padesát slov své krásné mateřštiny a frekvence těch sprostých je neuvěřitelná! Holky nevyjímaje. "Jste krásné holčičky, proč mluvíte jako kanálie?!"
To jim opravdu říkáte?
Jednou jsem se neudržela. Šla asi patnáctiletá dívenka a držela se za ruku s chlapcem, který měl tak osmnáct. Byl opravdu krásný, ona se ho držela jako klíště a řekla mu: "Ty vole, tos mě teda posral!" Zastavila jsem se v šoku, tu její metaforu jsem tedy nedocenila. "Jak to můžete říct svýmu milovanýmu klukovi?!" povídám jí. "Jako coooo?" ona na to. "Řekla jste hroznou větu, vám to nevadí?" Vykala jsem jim, ale dívali se na mě jako zcepenělí. "Kazíte si lásku! Zkuste si jeden druhého vážit." Cítila jsem to tak.
Jak zážitky z ulice využije v Ulici Miriam Hejlová?
Proč se jako nejkrásnější láska jeví většinou ta tragická?
Jak se dá zvládnout ztráta milovaného člověka?
Co řekl Haně Maciuchové na Hradě Václav Klaus?
Věří, že ještě potká lásku?
Odpověď na tyto a další otázky si můžete přečíst v rozhovoru s Hanou Maciuchovou v pondělním vydání časopisu TÝDEN.
