Pro doživotně odsouzeného Jiřího Kajínka je zásadní svoboda. Z vězení chce odejít legálně, prohlašuje v autobiografii Můj život bez mříží, která vychází v nakladatelství Fragment. Jde o první osobní zpověď nejslavnějšího českého vězně, který si ve věznici odpykává trest za dvojnásobnou vraždu a pokus o další z roku 1993.
"Kdybych chtěl odejít nelegálně, skutečně jsem už dávno utekl. Ale já jsem neměl v úmyslu utíkat ani z Valdic, a ani dneska takový úmysl nemám. .... Ať mě klidně zabijou třeba hned před věznicí, ale já chci odejít legálně ven," prohlašuje třiapadesátiletý odsouzenec. Mrzí ho, že nedostal milost od prezidenta Václava Klause. "Kdybych tohle před dvanácti roky věděl, po půl roce ve Valdicích bych utekl a neřešil bych to," prohlásil. Po útěku by prý odjel na Saharu a lovil tam škorpiony.
Taje zločinecké "profese"
Kajínek v knize popisuje svoje dětství a dospívání, vzpomíná na rodiče, starší sestru, rybaření, ženy, ale i krádeže a zbraně. Čtenářům také odkrývá znalosti své "profese" - jak odemknout každý zámek planžetou, jaké jsou nejčastější i sofistikovanější skrýše peněz a šperků a líčí i historky z nezvaných návštěv bytů. Pro posílení svalstva doporučuje hodinovou sestavu 13 cviků s činkami, pro povzbuzení apetitu recepty na svá nejoblíbenější jídla.
Kromě každodenního cvičení se Kajínek ve vězení snaží co nejvíce číst a zajímá se o technické novinky. "Stejně jsem tu jak nějaký medvěd na horách a jsem trošku mimo. Uvítal bych třeba počítač," zmiňuje.
Autobiografie nejznámějšího českého vězně přišli redaktoři Jan Eisler a Romana Homonická na začátku roku 2013. Za téměř jeden rok návštěv věznic v Mírově a Rýnovicích nahráli více než 50 hodin audio záznamu. Redaktoři Kajínka popisují jako velmi inteligentního, vnímavého člověka s neuvěřitelnou pamětí a smyslem pro humor, ale také skvělého vypravěče.
Spisovatelé za mřížemi
Česká legislativa odsouzeným neodpírá možnost vydávat knihy, v jiných státech na ně ale zákony pamatují. Zákaz profitovat z psaní o svých zločinech platí například pro zločince v Británii, Austrálii a řadě amerických států. V některých případech se může stát, že úřady zakážou vydání knihy člověka, který je ještě ve vězení, jak se stalo v případě autobiografie sériového vraha Dennise Nilsena.
V Británii zločinci mohou vydávat své paměti, ale zákon z roku 2009 zakazuje z nich mít zisk. Soudy tak mohou zabavit jakýkoli majetek, který zločinec získal díky psaní o svých trestných činech. Opatření se týká i novinových a televizních rozhovorů. Podle listu The Guardian nicméně tento zákon, kolem kterého se objevily obavy z jeho zneužívání, není uplatňován vždy důsledně.
Kajínek vinu za vraždy v plzeňských borských serpentinách nikdy nepřiznal. Rovněž v knize o sobě hovoří pouze jako o zloději, "takovém móóóc malilinkatém". U Ústavního soudu už dvakrát neuspěl s žádostí o obnovu procesu. Nyní má přislib ministryně spravedlnosti Heleny Válkové, že po vzoru svých předchůdců jeho spis přezkoumá.
O útěk z vězení se Kajínek pokusil několikrát. Skutečně se mu to povedlo v roce 2000, kdy uprchl z věznice na Mírově a po měsíčním pobytu na svobodě byl dopaden.
