Nejslavnější vězeň černé Afriky byl v káznici 27 let, přesto po propuštění nemyslel na pomstu a nabídl mír. Ačkoli proti jednomu z nejrepresivnějších režimů světa, jihoafrickému apartheidu, bojoval i násilnými metodami, dokázal se násilí vzdát.
Nelson Mandela. Symbol boje za rovnoprávnost ras, první černošský prezident Jihoafrické republiky (1994-1999) a nositel Nobelovy ceny za mír (1993) oslaví 18. července devadesátiny.
Mandela, který se již za svého života stal legendou, odstranil v čele jihoafrických černochů v 90. letech spolu s tehdejším prezidentem Frederikem de Klerkem tamní rasistický režim. Oba za to dostali Nobelovu cenu za mír. Prezidentem JAR se stal po prvních vícerasových volbách v dubnu 1994, kdy se velkou měrou zasloužil o přechod k demokracii a usmíření ve společnosti. Emotivní Mandela, jehož největší radostí je naslouchat Händelově nebo Čajkovského hudbě a pozorovat přitom západ slunce, předal v červnu 1999 jako jeden z mála státníků černého kontinentu dobrovolně moc svému nástupci, Thabu Mbekimu.
Po odchodu z prezidentské funkce se Mandela, který se podle vlastních slov často inspiroval filozofií nenásilí Mahátmy Gándhího, věnoval nadační činnosti, často se ale též angažoval v různých konfliktech: představil mírový plán pro Blízký východ, jako prostředník působil v mírovém procesu v Burundi a v posledních letech kritizoval americký vpád do Iráku.
Jako hlava JAR věnoval Mandela mnoho energie zejména snahám o sjednocení a odpuštění, ale i o zlepšení životních podmínek obyvatel. Stál u zrodu demokratické ústavy a zasadil se o nastartování hospodářské reformy. Snažil se také urovnávat vnitroafrické spory (Kongo, Angola), ale některé aktivity se nesetkaly s jasným souhlasem: trnem v oku Západu byly zejména jeho vztahy s Kubou, Sýrií, Íránem či Libyí, kde ovšem Mandela dosáhl výrazného úspěchu v případu Lockerbie. Někdy byl též kritizován za malou efektivitu své vlády v boji proti AIDS v JAR, což po odchodu z funkce přiznal a začal se v tom více angažovat.
Mandela, kterého bývalá ministryně zahraničí USA Madeleine Albrightová nazvala "jedním z největších gigantů století", byl v únoru 1992 ještě jako šéf ANC na soukromé návštěvě Československa. Sešel se tehdy s premiérem Mariánem Čalfou a prezidentem Václavem Havlem.
V celém Mandelově životě i vývoji "jeho" Afrického národního kongresu (ANC) se promítlo bipolární rozdělení světa a následný pád komunistických režimů. Kongres byl dlouhá léta podporován Sovětským svazem a nevyhnul se metodám teroru a sabotáží (zajímavostí je, že Kongres USA jej až letos v červnu vyřadil ze seznamu teroristů). V roce 1968 ANC kupříkladu přivítal agresi vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Samotný Mandela byl apartheidním režimem nazýván teroristou. Po převzetí moci v roce 1994 však ANC socialistickou cestu opustil.
Nelson Rolihlahla (v jazyce Tembu "ten, který vyvolává rozbroje") Mandela se narodil 18. července 1918 ve vesnici Qunu v Transkei (dnešní Východní Kapsko) jako nejstarší syn náčelníka kmene Tembu, náležejícího ke Xhosům. Základní a střední vzdělání získal na misijních školách, v letech 1938-1940 studoval umělecký směr na černošské univerzitě ve Fort Hare, ze které ho pro organizování studentské stávky vyloučili.
Po odchodu do Johannesburgu si vydělával jako policista a dozorce v jednom z transvaalských zlatých dolů. Studium práv dokončil dálkově v roce 1942 na Witwatersrandské univerzitě a členem ANC se stal v roce 1944. V roce 1952 si v Johannesburgu společně s Oliverem Tambem otevřel první černošskou advokátní kancelář v JAR. O devět let později mu však úřady odňaly právo provozovat advokacii vzhledem k jeho politickým aktivitám.
Po masakru v Sharpevillu v březnu 1960 byl vyhlášen v zemi výjimečný stav a zakázána činnost ANC. Mandela několikrát vybídl premiéra Hendrika Verwoerda k vytvoření vlády národní dohody, která by vypracovala demokratickou ústavu, nedostal však odpověď. O rok později se stal jedním z šéfů ANC a podílel se na založení vojenské odnože ANC pod názvem Umkhonto we Sizwe (Kopí národa), jež ukončila období nenásilného boje ANC. Podstoupil vojenský výcvik v Alžírsku.
V srpnu 1962 byl spolu s dalšími vůdci ANC zatčen a odsouzen k pěti letům vězení, v dalším procesu Rivonia byl 12. června 1964 odsouzen za údajnou velezradu a sabotáže na doživotí. Vězněn byl na ostrově Robben u Kapského Města a od dubna 1982 v lepší věznici Pollsmoor. Jeho dlouhé věznění vzbudilo protestní akce v celém světě.
Po nástupu de Klerka do funkce prezidenta v roce 1989 byl Mandela v únoru 1990 - v 72 letech - propuštěn na svobodu a v červenci 1991 stanul v čele ANC. Mandela kongres přeměnil z bojové organizace v silnou politickou stranu a veřejně se zřekl ozbrojeného boje.
První Mandelovo manželství skončilo rozvodem v roce 1957. Podruhé se oženil v roce 1958 s Winnií Madikizelovou, která v době jeho věznění soustavně budovala jeho image bojovníka za práva černého lidu, ale koncem osmé dekády byla iniciátorkou krvavého násilí proti tzv. zrádcům. Od dubna 1992 nežili ve společné domácnosti a manželství bylo v březnu 1996 rozvedeno. V prvním manželství měl Mandela čtyři děti, z druhého má dvě dcery. Potřetí se oženil v den svých 80. narozenin v roce 1998 s vdovou po mosambickém prezidentovi Graçou Machelovou.
Mandela, který obdržel více než 100 různých ocenění (v Československu například v roce 1988 Řád přátelství), se stal inspirací mnoha umělcům.
Foto: ČTK
