V prvním díle zpovědi Zdeňka Macury jsme informovali o pohledu údajného únosce na začátek celé kauzy. V druhém díle našeho povídání jsme se dozvěděli něco o prvních dnech pobytu v Itálii. Ve třetím dílu týdeník SEDMIČKA přináší další Macurovo svědectví o údajném únosu zpěvačky Ivety Bartošové (47).
Na vámi pořízené fotografii z pláže vypadá Iveta docela bezvládně. Jak to bylo s plavkami, ty si navlékla sama, nebo jste ji musel oblékat?
Oblékal jsem ji já. V bezvědomí ale nebyla. Ona to byla celé jedna velká náhoda, protože ona nebyla takováhle pořád, to byla jenom v té chvíli. Také to sluníčko tomu moc nepřidalo.
Pak vyplavala na povrch další série fotografií, jak se Iveta směje v autě, to bylo kdy?
Ty fotografie vznikly asi den po fotce na pláži.
Jak se vůbec do celé vaší italské anabáze zapletl Domenico Martucci?
Vůbec jsem s ním nekomunikoval, teprve až ke konci, jak tam začala probíhat komunikace s Rychtářem, tak zavolal pan Domenico. Dal jsem ho Ivetě k uchu a ona projevila zájem o to, že by se tam nějak léčila. Asi kvůli svému otci. Myslím si, že jeho nabídka nebyla vůbec špatná a že to myslel dobře. Mohlo by to pomoct, ona se potřebuje rekonvalescentovat, a mně se to moc nepodařilo. My jsme sice zkoušeli moře, ale nebylo to úplně ono. Tam bylo více problémů, nejen alkohol, ale bolela ji velmi silně hlava, měla takové návaly bolesti. Byli jsme i dvakrát v nemocnici, dokonce jsme z toho dělali záznam. Byli jsme na CT vyšetření hlavy, existovala tam obava, že mohla třeba předtím utržit nějaké rány do hlavy.
Kde to to vyšetření dělali?
Jednou v Rakousku a jednou v Itálii. V Rakousku tam něco našli, v Itálii ne. Ti Italové mi přišli takoví... no, tam bych už do nemocnice nejel, ale v Rakousku byli docela fajn a profesionální.
Měla Iveta nějaké prášky proti bolesti?
Ne, neměla. První dva dny mi ale říkala, že tam byl ještě jiný faktor, že pan Rychtář jí dával nějaké prášky, aby ji otupil. Ona je ale nechce, takže to znamená, že s tímhle nesouhlasí. Něco tam je, ale já jsem s sebou žádné prášky neměl. Jediné, co bylo, byla ta lahev alkoholu.
Jak vůbec došlo k tomu, že jste o Ivetu v Itálii přišel?
Ona si chtěla zavolat, protože si dělala starosti o kočku a psa, aby se jí Pepa nějak nemstil.. Když mu volala, tak na ni naléhal, kde je, ale ona mu to během hovoru nechtěla říct. On jí údajně začal říkat, že jsem nějaký sektář, což tedy byla také taková nešťastná náhoda. Vůbec nejsem sektář, mám jeden takový projekt, který tak na někoho může působit, ale to nemá s náboženstvím nic společného. On jí ale říkal, že jsem sektář, který jí ublíží. Iveta se pak zalekla, což byl pro mě šok, a potom už začala domlouvat nějaké předání.
Co jste si o tom jejím rozhodnutí myslel?
Bral jsem to také jako svou dovolenou, přivítal jsem možnost taky někam odjet. Je fakt, že člověk se o ni musí starat, ale mně to tak nějak nevadilo.
Vám se podařilo dostat ji z dosahu Josefa Rychtáře, podle vás agresora, a ona se pak rozhodla k němu vrátit. Není to nevděk? O čem to svědčí?
Tak to ty oběti dělají. Nedělají to ale proto, že by jim chyběl, ale proto, že se ho bojí. Bojí se pomsty. Ten rozhovor totiž nebyl takový, že "Pepa mi chybí, tak mu zavolám", ale "bojím se, že se bude mstít, tak mu zavolám". A v ten okamžik, kdy mu zavolá, má příležitost ji zlomit, něco jí nařídit.
Věděl jste, že je po vás vyhlášeno policejní pátrání?
Samozřejmě jsem to věděl, snažil jsem se s policií nějak komunikovat a nakonec to i zrušili, protože to byla hloupost.
Takže jste souhlasil s předání Ivety Rychtářovi?
Jo. Nejlepší by samozřejmě bylo, kdybych ji sám odvezl zpět sem do republiky. Bylo by to normální, ale já jsem nic špatného neudělal a ten výlet si řídila Iveta. Jediné, co jsem udělal ze své vůle, byla ta blbá fotka, což mě doteď mrzí.
Nakonec ale k předání Ivety Rychtářovi nedošlo, to jste se rozhodl vy, nebo Iveta?
VÍCE SE DOČTETE V POKRAČOVÁNÍ ZPOVĚDI ZDEŇKA MACURY JIŽ V PŘÍŠTÍM ČLÁNKU, KTERÝ VYJDE ZA NĚKOLIK HODIN.
