Diskuze jsou rejdištěm magorů a psychopatů

Miloš Čermák je mediální komentátor s hlubokým vztahem k digitálním technologiím. V řadě otázek má jasno. Slibná budoucnost podle něj čeká elektronické čtečky a diskuze pro registrované čtenáře, na smetiště mediálních dějin naopak přijdou úvahy o zpoplatnění internetového zpravodajství. "Jsem ale negativní prorok. Všechno, co předpovídám, mívá přesně opačný průběh," upozornil Čermák krátce před tím, než začal odpovídat na otázky on-line deníku TÝDEN.CZ.  

Můžeme se v novém roce těšit na něco, co výrazně změní podobu mediálního trhu?
S napětím očekávám změny vyvolané šířením elektronických čteček. Jako jeden z prvních v Česku jsem si koupil čtečku Kindle (čtečku, kterou nabízí internetová společnost Amazon - pozn. aut.). Musel jsem ji samozřejmě sehnat podvodem, protože ji tehdy neprodávali mimo Ameriku. Z té technologie jsem opravdu nadšen a rychle jsem si na ni zvykl, byť má některé nevýhody, například v souvislosti s diskutovaným dodržováním autorských práv. Myslím, že je to budoucnost novin, médií i knížek. V tomto roce určitě budou představeny nové čtečky, takže se těším, jak se budou technicky vyvíjet a že se víc rozšíří i k nám.

Nedovedu si představit, jak by se tu rozšířila bez spolupráce s českými médii, vydavatelstvími...
Někdo se toho bude muset určitě zúčastnit a rozhodnout se pro nějakou platformu. Buď bude muset představit svoji čtečku nebo se dohodnout na spolupráci s Amazonem - jejich Kindle zatím neumí české znaky. Vím, že se o technologii zajímal Ringier. I když se tím zabývá skoro celý rok, myslím, že to tam moc nepokročilo. Technologie se vždy začnou rozvíjet vždy až poté, když se někde pohne zájem. K tomu teď došlo v Americe. Prvním bestsellerem, který se na Amazonu prodával líp v elektronické než papírově formě, byla poslední knížka Dana Browna. Myslím, že loni na první svátek vánoční překročil na Amazonu poprvé zájem o elektronické knížky prodej těch papírových.

Noviny ale fungují na jiném modelu...
Z novin v e-readeru jsem obecně nadšenej. Několikrát týdně si kupuju New York Times. Zatím mě neuspokojil formát, nepodobá se tomu novinovému, připomíná spíš internetové zprávy. Noviny bych chtěl vidět ve čtečce tak, jak jsou vytištěné na papíře. Pro moji generaci je pořád důležité, jak má článek velký titulek, jaké má obrázky, jak je zlomenej, jestli je to sloupek nebo fotbal. Podle toho člověk zprávu také vnímá. Líbí se mi, že za elektronické vydání New York Times platím sedmdesát pět centů. Abych si je ale za tu cenu koupil, musím předstírat, že bydlím v Americe. Kdybych si je kupoval jako Čech, tak by mě stály dva dolary. Navíc je nemůžu stahovat přímo do přístroje, ale řeším to přes počítač.

Takže dvojí ceny nenastavují jen knižní vydavatelé?
Je to sprostý. A proto mám na Amazonu americkou adresu, i když nejsem Američan. Místo karty platím dárkovými certifikáty.
 
Reflex nemá co ztratit 

Časopis Reflex chce zpoplatnit svůj obsah na internetu. Co na to říkáte?
Kdyby to zavedl iDnes, tak řeknu, že je to odvážný krok, ale Reflex nemá co ztratit. Myslím si, že je to chytré rozhodnutí, protože bude chránit papírovou verzi. Znám řadu lidí ve svém okolí, co si nekupují Reflex jen proto, že si ho můžou přečíst na webu. Ringier tím určitě nic navíc nezíská. Odhaduju, že web má relativně malou návštěvnost, takže zároveň nic neriskují. Vyberou pár korun, ale zlepší tím prodej papírového vydání. Je to logické rozhodnutí a měli to udělat už dávno.

Myslíte, že by podobný přístup mohly napodobit české zpravodajské weby?
Byl by to odvážný a velmi riskantní krok, který by byl pravděpodobně obchodně nevýhodný.

Dá se od nich letos něco takového očekávat?
Myslím, že v Česku ne. Nevylučuji, že se toho dočkáme, pokud to proběhne v Americe a ukáže se, že se to ujalo. Tomu ale musí předcházet dohoda vydavatelů, kteří začnou zpoplatňovat část obsahu. Určitě se to ale nebude týkat normálních zpráv. Pokud zpoplatnění uspěje v Americe, přijde pravděpodobně i do Evropy a tedy i k nám. Češi ale nejsou zvyklí nakupovat přes internet, neplatí ani za pornografii ani za knížky. Proč by si najednou kupovali články? 

Uvítal byste v takovém případě spíš systém mikroplateb nebo předplatného?
Těžko říct. Sám jsem si zvykl na systém mikroplateb. Nejdřív ale bude muset vzniknout systém, který to bude dělat jednoduše, bezpečně a pohodlně. Jak už jsem říkal, u nás nikdy pořádně nefungovaly internetové platby. Hodně lidí třeba dodnes odmítá platit přes internet kartou, berou to jako něco nebezpečného.

Když komentář, tak pod jménem

Jste pro to, aby byly diskuze pod články na zpravodajských webech anonymní, nebo se mají otevřít jen registrovaným čtenářům?
Odjakživa jsem byl proti anonymitě diskuze. Od začátku říkám, že anonymní diskuze je jeden ze zločinů českých serverů. Umožňují psychopatům, aby se předváděli na jejich stránkách a z diskuze udělali rejdiště magorů, kteří se vůbec nevyjadřují k tématu. Je to otázka množství a anonymity. I anonymní diskuze, kde je málo lidí, může být kultivovaná. Asi rok píšu na iDnes a diskuze vůbec nečtu. Absolutně mě to nezajímá. Po pěti měsících jsem čtenářům řekl, že buďto diskuzi k mým článkům zavřou, anebo tam skončím. Vedení s tím souhlasilo, takže jsem v rubrice Technet jediný autor, u kterého se nedá diskutovat. Je srandovní, že o mých článcích probíhají diskuze pod články jiných autorů.

Řadě návštěvníků zpravodajských webů vyžadujících registraci vadí, kolik informací o své osobě musí poskytnout jen proto, aby mohli vyjádřit svůj názor. Vnímáte to jinak?
Mně to nevadí. Myslím si, že je to daň, kterou platíme za to, že je svět bezpečný. Ne vždy je registrace komplikovaná. Dnes bych například při zakládání nového blogu využil možnost autentizovat diskutujícího přes Facebook. Je pravda, že si člověk může založit falešný profil, je to ale podle mě tak komplikované, že se do toho většina nekultivovaných diskutujících nepustí.  

Je to podle vás opravdu nejlepší systém, jak vytřídit hodnotné názory?
Všechny názory jsou hodnotné. Nedělím názory na hodnotné a nehodnotné. Ztráta anonymity jen přinutí lidi, aby se chovali slušně. Názor má cenu, když je spojen s konkrétním člověkem. V tom se odlišuje od zprávy. Názor anonymního člověka je na prd. To je podobné jako s českými novinami. Jejich nemoc je, že citují anonymní zdroje.

A co názory novinářů? Může novinář, který zrovna nepracuje, psát na internetu, co ho napadne?
My jsme na toto téma dokonce udělali konferenci. Tehdy (v říjnu minulého roku) to mělo zpravodajské zázemí v tom, že (šéf domácí redakce České televize Jindřich - pozn. aut.) Šídlo napsal na svůj facebookový profil o čínské velvyslankyni, že je "arogantní bába", a nějaký komouš si na něj stěžoval u Milana Fridricha. Myslím, že je to sporná věc a že člověk, který chce pracovat jako politický reportér, by své názory na Facebooku říkat neměl. To je podobné jako v novinách, kde by reportér neměl psát komentáře a komentátor chodit do sněmovny ptát se politiků. Všechna velká západní média mají v etických kodexech, zaměstnaneckých smlouvách nebo jiných dokumentech specifikováno to, co můžou a nemůžou na Facebooku dělat.

Foto: archiv Miloše Čermáka