Hledáme plán pro hospodářskou krizi, hledáme místní klon Adolfa Hitlera, Tomáš Rosický už začal trénovat, snad se na hřišti zase najde.
O víkendu jednali vládní ekonomičtí experti, nad způsobem řešení krize rozjímali i sociální demokraté. Hospodářské noviny spočítaly účet za krizi na 33 miliard, o něž se podle ministra Kalouska zvedne schodek státního rozpočtu. V otvírákovém titulku tu sumu vypisují číslovkou, numero 33 000 000 000 vypadá vskutku impozantně. Lenka Zlámalová v poznámce způsoby možných státních zásahů v krizové době rozděluje na dvě skupiny. „Pomáhat jen vybraným oborům a podnikům by byla nejhorší cesta. Druhou nejhorší jsou ‚hladové zdi‘, jako jsou nové silnice: stojí hodně veřejných peněz, ale ekonomice pomohou nejdřív za pár let. Nejúčinnější jsou zásahy, které teď a tady udrží co nejvíc lidí v práci: nižší daně pro firmy, nižší odvody pojistného, rychlejší odpisy. Lidem nebere chuť do útrat nedostatek peněz, ale nejistota a strach z budoucnosti. Skutečný politický vůdce se proto nepozná tak, že umí zvýšit podporu, ale že dokáže lidi toho strachu zbavit. Evropští politici však sázejí na dostihy v utrácení na dluh (...) z léčení krize soukromých dluhů si uženeme ještě tvrdší krizi dluhů státních."
Jiří Hanák v Právu sledoval televizní debatu Miroslava Kalouska a Bohuslava Sobotky, oba účastníky pochválil, větší kus pravdy v debatě o žádoucí podobě protikrizových opatření podle něj má sociální demokracie. „Nedovolil bych si ho (Kalouska - pozn. aut.) podezírat z neodbornosti, z politické nemotornosti však ano. Což, kletě, u ministra však nedobře ovlivňuje to první. Protože Miroslavu Kalouskovi nepřidává na důvěryhodnosti jeho kulhání za počínající ekonomickou tsunami. Nejdříve dal sněmovně na podzim schválit rozpočet, o kterém věděl, že je nerealistický. Poté vydával chlácholivé zvuky ve smyslu, že se nic vážného neděje: holt jsme dlouho rychle rostli, teď budeme růst pomalu."
David Rath v rozhovoru pro sobotní LN ocenil hospodářskou politiku, jíž Třetí říše čelila velké krizi, už se za to stihl svým způsobem omluvit (jeho slova prý byla dezinterpretována a vytržena z kontextu). V podobném duchu se vyjádřil i Jiří Paroubek, který také upozornil na to, že část Rathovy rodiny byla zavražděna ve vyhlazovacích táborech. Reakce jsou - jak jinak - pobouřené. Martin Zvěřina ve sloupku Lidových novin: „... zařadil Hitlerovu politiku stimulace ekonomiky státními zakázkami ve zbrojním průmyslu do kontextu obvyklých protikrizových scénářů. Distancoval se sice od důsledků zbrojení, tj. dobyvačné války, nicméně tím, že tuto politiku sám zařadil po bok snah Karla IV. i amerických prezidentů, ji de facto legitimizoval. (...) Kdyby se podobného exkurzu dopustil v Německu, jako hejtman by skončil.
Aféru komentuje také Alexandr Mitrofanov v Právu. Některé reakce má za přehnané, Rath se podle něj ale nemá čemu divit. „Vrcholem byl výrok prvního místopředsedy ODS Davida Vodrážky, který přirovnal ČSSD k NSDAP a Ratha ke Goebbelsovi. Meteorologové říkají, že zas přijdou mrazy. Pan Vodrážka by mohl nějaký čas chodit bez čepice, aby se mu zchladil mozek. Jenže David Rath se tomu všemu nemůže divit. To, že myslel pasáž o Hitlerovi výlučně akademicky, by bylo k věření od mateřídoušky nebo pampelišky. Z úst bolševníku české politiky nevychází nic, co by nemělo agresivní šťávu, kvůli níž je nebezpečno se této rostliny dotýkat. (...) Rath je jiný než většina českých politiků. Ďábelsky ho láká zkoušet, kam až může ve svých výbojích zajít. Je mimořádně inteligentní, nadaný řečník se sociální intuicí. Zjistil v praxi, že pampelišky, mateřídoušky, heřmánky a kopretinky mohou jen vzrušeně šeptat, co je to za barbara, ale nakonec stejně uhnou." K výlevu středočeského hejtmana si dovoluju podotknout následující - možná víc než míra Rathova nevkusu by jednoho mohla zarazit míra jeho ignorance. Jeho vyjádření obsahuje snad v každém slově nějakou pitomost. V komentáři LN to popisuje Martin Weiss. "Celý Hitlerův hospodářský úspěch stál na vodě a dobyvačná válka byla jediným řešením jeho ekonomických problémů. Zachránit z Hitlera to dobré nejde. Násilí a válku si od jeho ekonomických metod nelze odmyslet. (...) Nejvýmluvnější Rathovo přeřeknutí je, že Hitler ‚s tím vyhrál volby‘. Je to podobný ahistorismus, jako když dřív nějakému komunistickému lektorovi ujelo: ‚Už soudruh Hitler...‘. Ve skutečnosti Hitler samozřejmě po volbách v březnu 1933 už nikdy žádné další nedovolil. Rath tím zřejmě chtěl přeložit do jazyka srozumitelného jeho posluchačům, že Hitlerova politika byla po jistou dobu populární. A že je legitimní se z ní poučit, protože co je špatného na tom, chtít vyhrát volby." Nevím, jestli z Ratha mluvila jaksi „upřímná" ignorance nebo vypočítavost, je to taky svým způsobem jedno. Se subtilitou sobě vlastní přiživil atmosféru, kdy se veřejná debata opírá o fragmentární vědomosti podepřené suverenitou přednesu a prvoplánovými emocemi. Pan Rath i pan Vodrážka, jehož zmiňoval Alexandr Mitrofanov, mají jedno společné - o Hitlerovi a nacismu mají jen jakousi vágní představu, vědí, že existovali, a tím to hasne. Prostředí, v němž se pohybují, po nich žádné znalosti nevyžaduje, společnost, k níž promlouvají, taky ne. Takže je asi všechno v pořádku. Nemůžu se ale zbavit pocitu, že někdy není tak docela od věci alespoň trochu vědět, o čem jeden mluví.
Hospodářské noviny píší o různých, řekněme, invenčních produktech, které se v souvislosti s krizí na trhu objevily. „Mezi nejzajímavější kuriozity patří například speciální protikrizové finanční magnety v podobě křišťálové hvězdy s cenovkou pět tisíc korun za kus." Vyrábí je paní Hanáková z Kyjova, říká, že poslední dobou jdou docela na odbyt. „Prostřednictvím finančního křišťálového magnetu je možné v životě dosáhnout pořádného úspěchu. Magnet je totiž nabit specifickou archetypální informací finanční prosperity, která je přenášena do podvědomí člověka." Žjova. Gratuluji paní Hanákové ke schopnosti nacpat co nejvíc klíčových módních slov do jedné věty. Možná bych sice zabrblal, že bych měl raději finance na kontě než v podvědomí, ale jistě by mi vysvětlila, že ta dvě místa jsou propojena finanční dálnicí. Na druhou stranu - ve srovnání s ekonomickými šamany, kteří se zaštiťovali a zaštiťují zdáním exaktnosti a racionality, hraje tahle paní docela sympaticky na rovinu.
