Slunce mě přinutilo nasadit si černé brýle, připadám si tak...frajersky. Je o to těžší přinutit se k zájmu o běh událostí. Nicméně: (ne)bude vláda a někdo v ní (ne)bude sedět, čeští fotbaloví reprezentanti „poseděli" a jsou v reakci na to vyzýváni k odchodu. Třeba by mohli odejít do té vlády, umění eufemismu zvládají odpovídajícím způsobem a takový David Rozehnal by se na ministerstvu obrany jistě osvědčil.
Zatím to ale vypadá, že jsou kandidáti na místa v rodícím se kabinetu vybíráni v jiných sférách. Právo cituje spekulaci, že premiérem by se mohl stát ministr financí Miroslav Kalousek. „V politických kuloárech se spekuluje, že prezident Václav Klaus mu nabídl, aby stanul v čele úřednické vlády. Mezi politiky se o Kalouskovi mluvilo těsně poté, co sněmovna vládě vyslovila nedůvěru. Kalousek s Klausem se veřejně vzájemně respektují. Kalousek patřil k těm, kdo tvrdě prosazovali, aby byl Klaus znovu zvolen na Hrad." Ministr nicméně tvrdí, že žádnou nabídku nedostal a že v politice asi skončí - pokud by to s tím v koncem v politice myslel vážně, dělalo by ho to v očích sestavovatelů v kabinetu ještě přitažlivějším. Podle Hospodářských novin bude mít Demokratická strana zelených šanci ovlivnit obsazení funkce ministra školství, kandidátem je děkan 1. lékařské fakulty UK Tomáš Zima. „Školství spadlo podle předběžné dohody mezi Topolánkem a Paroubkem do sféry vlivu ČSSD. Jiří Paroubek ale nevybral Zimu sám - výběr ministra přenechal Demokratické straně zelených, jejíž místopředsedkyní je Olga Zubová. Ta pomohla Paroubkovi svrhnout vládu Mirka Topolánka. Podle informací HN za to od Paroubka dostala právě možnost mluvit do složení některých ministerstev. To ale Zubová odmítá." Snaha pokořit Martina Bursíka tím, že ministerstvo, které v dosluhujícím kabinetu měla jeho strana a na jehož budoucí obsazení chce mít vliv, bude mít v gesci paní, která na Bursíkově hitparádě není zrovna vysoké příčce, je evidentní. Taky je evidentní, že předcházející věta měla být o hodně kratší a přehlednější. Upravuju si černé brýle a tvářím se, že o tom nevím.
Martin Weiss v Lidových novinách diagnostikuje u Čechů přehnané zaujetí termínem „nadstranický odborník". „Na tu nezávislost ovšem nevěří ani strany samotné - jinak by se těžko žárlivě dožadovaly práva nominovat nadstranické odborníky na konkrétní posty. Dokonce Demokratická strana zelených skládající se z jedné poslankyně Zubové a jedné mediální agentury, hodlá ‚mít vliv na ministerstvo školství’. Jak vidno, bude to stranická vláda, jen bizarnější než obvykle a bez stranických funkcionářů. Ti budou vládu ovládat, a zároveň se od ní podle potřeby distancovat a okopávat ji. Kdo tedy za ni ponese odpovědnost? Nikdo - v tom je právě největší politický půvab nepolitické vlády. ‚Já myslím, že za vládu bude odpovědná vláda,‘ vysvětlil Jiří Paroubek a tváří se přitom tak suverénně, že by člověk na chvíli uvěřil, že to dává smysl. A dodal, že úřednické vlády byly i za první republiky. My dodejme, že možná i proto si prvorepubliková parlamentní demokracie získala tak chabou loajalitu občanů, že po roce 1945 snadno dopustili její okleštění a brzy i zánik."
Někdejší poslanec ODS Jan Schwippel v textu pro Právo popisuje genezi svého rozhodnutí pomoci svrhnout Topolánkův kabinet. Dojde i na jeho modifikaci vyššího principu mravního: „Zrada na zrádci není zradou." Pokud tedy není zradou, tak proč o ní píše jako o zradě? Hlava se mi z toho trochu motá, za černými brýlemi pro jistotu mhouřím oči.
HN v rámci dělostřelecké přípravy před příjezdem Baracka Obamy připomínají, že čeští politici si amerického prezidenta moc neužijí. „Čeští státníci se musejí - kromě oficiálního přijetí prvním párem na Hradě - spokojit se schůzkou v hromadné sestavě: prezident Klaus, premiér Topolánek a ministr zahraničí Schwarzenberg. A schůzka je rozpočítaná na minuty."
Lidové noviny na titulní straně zaznamenávají spor mezi nově vzniknuvšími euroskeptickými stranami Libertas.cz Vladimíra Železného (přidali se k ní Vlastimil Tlustý a Jan Schwippel) a Stranou svobodného občana Petra Macha. K tomu Jaroslav Plesl: "Železný konfrontaci miluje. ‚Nebudeme ani vykřikovat, že budeme mít v příštích volbách dva Klausovy syny a všechny jeho příbuzné,‘ zahřímal včera s jasnou narážkou na Stranu svobodných občanů. Proč se však potom zaklíná ‚majestátem pana prezidenta‘, když je každému jasné, že bez požehnání tatínka by minimálně mladší z Klausových synů SSO nikdy nepodpořil? To může vést k jedinému výsledku - Klausovy strany se porvou mezi sebou a do Evropského parlamentu se nedostane ani jedna." Vypadá to na další projev toho, čemu Bohumil Doležal říká „integrace pravice" prostřednictvím jejího postupného rozpadu. Nemůžu říct, že by mi zrovna kvůli téhle epizodě krvácelo srdce.
Nástup jara se projevuje i zvýšenou činností některých žláz, magazín Lidových novin na to reaguje publikací rozhovoru s někdejším plastickým chirurgem Leošem Středou, který, odhodiv falešnou skromnost, popisuje idylu, jíž si užívá ve společnosti svých tří mladých vietnamských partnerek na Filipínách. S očekávatelnou měrou vkusu jim říká opičky. Sex má „samozřejmě" každý den. „Ony jsou mladé, vyžadují to, a tím, že to dělám prakticky pořád, to je bez problémů." Někdy to dá docela práci nezávidět... A jindy to jde úplně snadno (fotka, jež rozhovor s panem Středou otevírá, v tomhle hodně napomůže). Na titulu magazínu je zase snímek Heleny Houdové obklopené dětmi. Charitou se zabývající modelka se velmi přísně dívá do objektivu, vedle její slova: „Chci změnit svět". Nemít ty černé brýle, lekl bych se možná o trochu víc.
