Volíme prezidenta Spojených států, volíme předsedu ODS, vybíráme si stranu ve válce modelek (viz Blesk) - čas závažných rozhodnutí a z nich plynoucích nedozírných následků.
Na titulních stranách Barack Obama a John McCain, uvnitř vydání se k nim přidávají ještě Mirek Topolánek a Pavel Bém. Komentáře k americkým volbám většinou shrnují již dříve řečené - u věcí probraných během posledních měsíců ze všech stran to ani jinak nejde. Petr Fischer ve sloupku Hospodářských novin vyjadřuje podporu Obamovi. „Prostě je mi ten černošský basketbalista z Chicaga sympatičtější. (...) Sázka na Obamu je sázkou na změnu. Naivní, jednoduché... jak prostí umíme my lidé někdy být, když běží o politiku."
V Právu se k hluboké analýze vzepjal Petr Uhl, popisuje rozdíl mezi Amerikou a Evropou slovy: „Kde se Evropan domnívá nebo je o něčem přesvědčen, tam Američan věří." Tento postřeh pak obaluje náhodně poskládanými „články víry" evropského mudrce, imunními vůči kontaminaci nějakými fakty. Nicméně USA chválí, že „za 40 let zvládly výrazně i rasismus". Takové uznání z kontinentu, kde volba syna exotického přistěhovalce do nejvyššího státního úřadu je ta nejběžnější rutina, muselo za oceánem jistě potěšit.
V Lidových novinách se k současné situaci v ODS vyjadřuje autorita z nejpovolanějších - Miroslav Macek. Občanské demokraty podle něj zachrání návrat ke kořenům. „Cesta k nápravě je ovšem jediná: musí povstat lídr (‚lídr politické strany se nevolí, ten buďto je, nebo není,‘ připomínám ovšem staré anglické moudro), který bouchne pěstí do stolu a rázně zavelí k návratu k ideovým kořenům ODS, k poctivé pravicové politice pro střední třídu, k předvídatelnému vládnutí, a to s lidmi, kteří netouží po tom ‚co nejdříve si alespoň na chvíli zavládnout‘ třeba i za cenu mizerných kompromisů, ale kteří trpělivě cizelují program a budují týmy schopných lidí, aby byli dobře připraveni, až přijde jejich čas'." Macek v závěru textu připouští, že žádného lídra, který by byl schopen jím požadovaného povstání a bouchnutí, zatím nevidí. Jeho rétorika se nicméně kryje s tou Bémovou, který také volá po zmodrání strany v duchu jejích nejlepších tradic. Petr Kolář se v poznámce pro stejný deník ptá, s kým chce Bém principy Modré šance prosazovat, „když menší strany to zjevně nejsou". „Bém ví, že přes padesát procent hlasů ve volbách do sněmovny za stávajícího volebního systému nikdy nezíská. Chce-li ho změnit jako svého času Václav Klaus, nevede k tomu jiná cesta než přes povolební spojení s ČSSD. Myslí-li to primátor tak, měl by to férově říct." Možná bych se v téhle situaci zdráhal použít slovo „férově" - má na něj neregistrovaný copyright hradní arbitr férovosti, který situaci v mateřské straně asi vidí trochu jinak.
Hospodářské noviny pořídily rozhovor s Pavlem Bémem, několik dotazů směřuje na primátorovy údajné vazby s podnikatelem Romanem Janouškem. Bém těm dotazům čelí ofenzivními výpady osvědčeným směrem. „...doufám, že mi nebudete klást otázky na staré pověsti české, ale budete mi klást otázky, které se aspoň trochu dotýkají faktů. Jinak bych náš rozhovor považoval za zbytečný. (...) Pokud máte konkrétní podezření, vyslovte je. Mohu vám slíbit, že pokud budou konkrétní indicie, jsem připraven je otevřít, jsem připraven vás jako zástupce sdělovacích prostředků do procesu vpustit a dát vám veškeré dostupné informace. Tak buďte odvážní, udělejte krůček od báchorek a pověstí. Vy přicházíte s cílem pokusit se denunciovat pražského primátora tím, že kolem mě vytvoříte jakousi bublinu, že mám nějaké lobbistické vazby."
Mladá fronta Dnes na první straně píše o průzkumu veřejného mínění, předmětem byla spokojenost v životě. „Jako nejdůležitější předpoklad pro spokojený a kvalitní život uváděli Češi zdraví. Jenže analýzou dat odborníci zjistili, že ve skutečnosti je pro spokojenost lidí nejdůležitější příjem a majetek. Pokud se lidé rozdělí na skupiny podle toho, koho volili, peníze mají největší vliv na spokojenost příznivců Strany zelených."
Hezký příklad snahy dosáhnout vyšší míry spokojenosti uvádí stejný deník na stejné stránce. „Dva školáci z Frýdku-Místku přišli na originální způsob, jak přijít k penězům. ‚Zašli do večerky a koupili si láhev vodky. Natočili přitom prodavače na mobilní telefon. A pak ho začali vydírat,‘ popsal akci dvou čtrnáctiletých chlapců mluvčí frýdecko-místecké policie Ivan Žurovec."
Deníky publikují zprávu o dopisu na podporu Milana Kundery, který podepsalo jedenáct významných světových autorů. Ke stejnému tématu s v HN vyjadřuje redaktor Respektu Petr Třešňák, spoluautor textu, který „Kunderovu aféru" rozpoutal. Popisuje v něm rozšířený způsob reflexe padesátých let. „Nechybí v ní odsouzení gottwaldovských časů, ale obývají je komunisté dvou kategorií. Strůjci a vyznavači. První jsou zločinci, druzí jen uvěřili přitažlivému ideálu a jednají v souladu se svou vírou. Příběh Kunderova udání zasáhl tenhle koncept snesitelné sebereflexe na slabém místě. Ukázal totiž, že hranice mezi strůjci a vyznavači není nikdy tak jasná, jak bychom si přáli. Ze slov nadšených svazáckých básníků se mohly během pár hodin stát činy s osudovými následky. Takové ohlížení je samozřejmě mnohem bolestnější." Doporučuju přečíst celé.
Jistá míra shody v horoskopech. Šíp: „Máte šanci se před nimi blýsknout svými úspěchy." Blesk: „...budete hvězdou večera nebo lvem salónů. Blýsknete se." Povahu toho blýsknutí upřesňuje horoskop MFD: „Dopoledne si dejte pozor na výbuch vzteku." Milým čtenářům doporučuju zaujetí pozice nohama směrem k redakci Týdne.
