Toužíte po umělých očích na míru, japonském smrtiči blech, švábů a rusů, po plném a pevném poprsí, nepostradatelné tygrovité ložní pokrývce či originální pistoli za pouhých pět korun? Před sto lety žádný problém. Pávě tyto výrobky vévodily inzertním stranám v denním tisku v týdnu od 8. do 14. června 1909.
Turné prodavače očí
Do Prahy zavítal „oční umělec" z Wiesbadenu, usídlil se v hotelu Viktorie a v novinách si zadal následující reklamní slogan: „Od 11. do 19. června 1909 budu v Praze v hotelu Viktorie přítomen a budu umělé oči přímo dle přírody pro nemocné zhotovovati. F. AD. Müller, oční umělec z Wiesbadenu." Text byl doplněn portrétem muže s páskou přes pravé oko.
Mořské mocnářství
Blížilo se léto, v novinách proto inzerovaly i tehdejší cestovní kanceláře. Například Výletní jednota Julius Verne v Praze nabízela výlet do Švýcar za 150 korun. V ceně bylo jízdné vlakem tam i zpět, plná penze, noclehy v hotelích I. řádu v Mnichově a Curychu, projížďka parníkem po Bodamském jezeře, jízdy horskou drahou i pojištění proti úrazu.
Vídeňská společnost Schenker a spol. zase Pražanům nabízela služby celkem třiatřiceti zaoceánských parníků, které odplouvaly z tehdy domácího přístavu v Terstu. Agentura se chlubila „pravidelnou služba mezi Rakousko-Uherskem, Itálií, Francií, Řeckem, Španělskem, Severní Amerikou, Mexikem, Antilami, Střední a Jižní Amerikou". Musel to být příjemný pocit, když i Praha bývala součástí přímořské monarchie.
Mazání a tabletky
V maloplošných inzerátech si konkurovali především drobní obchodníci. Převládali drogisté a lékárníci. „Proti rheumatismu jest výtečné mazání Dubolin. Hojí v krátké době i nejzastaralejší rheuma," tvrdil v novinách prodejce mazání J. Sedmidubský z Biskupské ulice v Praze. Lékárník Hynek z lékárny U zlatého jelena v Praze na Můstku zase doporučoval klinicky vyzkoušené „Hynkovy šalvějové tabletky proti kašli, chrapotu, krčním neduhům vůbec, vysychání a škrábání v krku".
Zato lékárna U zlatého lva v Praze na Eliščině třídě č. 5 si zadala reklamu na zaručené „odvádivé mazání při nastuzení". Lékárna U bílého lva v Praze na Letné zkusila inzerovat svoji výtečnou náplast na kuří oka, thé proti kašli či dětskou moučku od Nestlé. Firma Nestlé si pak v novinách pravidelně platila vlastní velkoformátový inzerát, v němž hlásala: „Nestléova dětská moučka ode dávna osvědčená potrava pro kojence a odrostlé nemoc. žaludkem. Obsahuje nejlepší alpské mléko. Krabice K 1.80 v každé lékárně a drog."
Pistole za hubičku
Jen pro porovnání. Zatímco krabice od Nestlé stála 1.80 tehdejší koruny, Duškova firma z Opočna nabízela originální pistole již od dvou korun, na 5 korun pak přišel revolver, flobertka na 8.50 a slavná puška lankasterka na 26 korun. Zbraně byly dodávány na dobírku, zbrojních průkazů nebylo potřeba.
Drahé máslo, levný margarin
Mezi největší zadavatele inzerce v denním tisku patřily podobně jako dnes firmy vyrábějící prací a čistící výrobky, mýdla a kosmetiku. „Pravý název pracího výtažku jest CHVÁLA HOSPODYŇKY. Je to nejlepší mýdlový prášek k namáčení prádla a nahrazuje úplně bělení na trávníku," tak zněl jeden z reklamních sloganů. Mezi mýdly bylo v týdnu od 8. června 1909 nejvíce propagováno „pravé jádrové mýdlo s holoubky" od české továrny Františka Holoubka na Královských Vinohradech.
Tatáž firma myslela i na peněženky českých kuchařek, kterým nabízela margarin v kostkách přepouštěný pod značkami Orchidea a Iris. Podle Holoubka šlo o potravinu „chuti bezvadné, které nahradí zcela drahé přírodní máslo".
Maggiho kostky
Pokud jde o plošnou inzerci v tisku, nejvíce do reklamy asi vkládala firma Maggi. Inzerát na „Maggiho hovězí polévku v kostkách" zabíral v novinách běžně až čtvrtinu strany, takže pan Julius Maggi měla dostatek místa, aby se pochlubil všemi vyznamenáními z potravinářských veletrhů. Maggiho kostky už například získaly 13 státních cen různých států, 9 grand prix, 57 zlatých medailí či 20 čestných cen. A nekupte si pak místo hovězích kostí Maggiho kostku.
Japonský smrtič a tygr z Hodonína
Grolichova lékárna U bílého anděla v Brně nabízela převratný prostředek proti hubení obtížného hmyzu. „Japonský smrtič hmyzu PUK ničí štěnice, šváby, rusy, blecha a mravence kupodivu lehce." Zákazník, který se nemohl osobně dostavit do Grolichovy lékárny v Janské ul. Č. 5 v Brně, mohl si japonský smrtič objednat „ve všech materiálních obchodech celého mocnářství".
Ve velkém inzerovaly i firmy textilní či módní salony a módní obchodní domy. „Moje pravé tygrovité přikrývky jsou pro každou spořivou domácnost právě nepostradatelné, jelikož tytéž ku každé potřebě se hodí," tvrdil Julius Hoitaš, majitel obchodního domu v Hodoníně. Novinový inzerát podbarvil obrázkem tygra na koberci.
Repro: Ivan Motýl
