Poslanci se bombardovali kusy dřev a knihami, polévali se inkoustem, rozbíjeli si nosy, prali se, strkali se, nadávali si, demolovali nábytek a měřili vydatnost svých hlasových orgánů i svých pěstí. Takto popsaly pražské deníky skandální vřavu mezi českými a německými poslanci na Sněmu království českého, která se odehrála ve čtvrtek 24. září 1908.
Fakt, že už v současném parlamentu nesedí poslanci české i německé národnosti, se začíná jevit jako velká politická neprozřetelnost poválečných Benešových dekretů. Pokud by se totiž národností složení dnešního parlamentu shodovalo se stavem ve sněmovně v roce 1908, pak by poslancům Tlustému, Moravovi, Paroubkovi, Bursíkovi a dalším nezbýval žádný čas na vzájemné politické potírání. Všichni poslanci české národnosti by totiž veškerou parlamentní energii museli vložit do nekonečných půtek s kolegy německé národnosti. Přesně takový boj se odehrával na půdě parlamentu v pražské Sněmovní ulici v září a říjnu 1908. Po obzvláště nechutné rvačce z 15. října 1908 dokonce rakouská vláda přistoupila k radikálnímu kroku a český parlament rozpustila.
Skandálnější a skandálnější (22. ZÁŘÍ 1908)
Podzimní zasedání českého zemského sněmu trpělo od počátku německými obstrukcemi. Činnost parlamentu se zadrhla hned při obsazování úředních míst na pozici zapisovatelů a dalších funkcí formálně nutných pro průběh zasedání. Co se jindy schvalovalo pár minut, to se řešilo již čtvrtý den. „Čtvrtá schůze zemského sněmu byla ještě skandálnější, než tři předcházející," komentovali novináři zasedání sněmu z 22. září. To ještě nikdo netušil, co se v Thunovském paláci na Malé Straně odehraje při pátém zasedání sněmu ve čtvrtek 24. září.
Dupárna ze sněmovny (24. ZÁŘÍ 1908)
„Z panského čeledníku se stala posvícenská dupárna," komentoval deník Právo lidu skandální průběh čtvrté parlamentní schůze. Panským čeledníkem tisk narážel na fakt, že česká sněmovna, na rozdíl od centrálního říšského parlamentu ve Vídni, nevyšla ze svobodných, ale z takzvaných kuriových voleb. Posvícenskou dupárnu zase připomínal například tento výjev: „Sotvaže zemský maršálek zahájil schůzi, spustili němečtí měšťáci řev na celé kolo, lomozili, pískali, tloukli kusy dřev do lavic, až byla schůze poprvé přerušena." Oficiálně nebyli čeští Němci spokojeni s tím, že na místo jednoho ze sněmovních aktuárů byl jmenován český a nikoli německý úředník. Ve skutečnosti se Němci rozhodli k dlouhodobému bojkotu sněmovny, kterým vyvrcholil vztahově vášnivý česko-německý rok, plný vzájemných rvaček, vytlučených oken i fyzických ataků (Stoletý expres už například podrobně popisoval pouliční bouře z května 1908).
Při zasedání sněmovny ve čtvrtek 24. září však Češi nezůstali Němcům nic dlužní. Když německý poslanec Josef Mayer vyskočil se zdviženou pěstí na předsednický stůl, čeští poslanci ho násilně strhli mezi poslanecké lavice, o které se notně potloukl. Poslanec Iro s rozmláceným nosem mezitím hledal lékaře. Poslanec František Walters, na kterého dopadl kalamář s inkoustem, se ve všudypřítomném řevu jen chabě ohrazoval: „Podívejte se na to sprosťáctví! Celého mne počernili!" Schůze byla pro tento den naposledy přerušena, v sále to vypadalo jako po vpádu pasovského vojska do Prahy. „Slovní urážky ještě dlouho trvají. Poslanci se zvolna vytrácejí ze zasedací síně za velkého rozrušení. Ještě v kuloárech dochází ke srážkám. Po zasedací síni jsou rozházeny různé spisy, na podlaze se válejí různé stopy tahanic, tu knoflík, tady kus šlí. Na galerii sluhové s námahou přesvědčují četné obecenstvo, že už je konec a galerie musí býti vyklizena."
Táhněte do Berlína (25. ZÁŘÍ 1908)
Prvních asi pět hodin dalšího zasedání sněmovny v pátek 25. září 1908 se odehrávalo v relativním v klidu, ačkoliv parlament nevyřešil jediný bod z programu jednání: „Maršálek zahájil schůzi a Němci ho zahrnuli spoustou interpelací a návrhů, jichž čtení za poměrného klidu trvalo tři hodiny. Pak zahájili obstrukci řečnickou. Hlásili se o slovo k žádostem o dovolenou a pronášeli dlouhé řeči, vycpané pitomými vtipy, navrhovali hlasování dle jmen a desetiminutové přestávky." Schůze se protáhla do nočních hodin a postupem času přibývalo hlomozu. Vřava tentokrát vybuchla až s německým atakem na českou národní duši, když Němci spustili ve sněmovně svoji bojovnou národní píseň Wacht am Rhein. Nato zemský maršálek ukončil zasedání slovy: „Přikročím k ukončení schůze, jelikož zde nemůžeme trpět, aby v zasedací síni slavného zemského sněmu zpívána byla Wacht am Rhein." Ještě dlouho po ukončení schůze bylo v parlamentu hlučno. Když němečtí poslanci opouštěli sněmovnu, někteří čeští politikové na ně nepříliš vybraně křičeli: „Táhněte do Berlína!" Další schůze Sněmu království českého byla svolána na středu 30. září 1908.
Foto: archiv
