Konec diskriminace
Celibát zrušen, učitelky končí s tajným sexem

13. prosinec 1911: Zpráva o zrušení celibátu učitelek nadchla všechny ženy pracující ve školství.

Radovat se ale mohly jen učitelky z hlavního města mocnářství. Zpráva, kterou 13. prosince 1911 otiskla pražská Národní politika, totiž zněla takto: "Celibát vídeňských učitelek se zrušuje."

Svatba znamenala vyhazov ze školství

Brněnské Lidové noviny stejnou zprávu přinesly už o den dříve a byla přesnější. Zrušení celibátu schválil dolnorakouský zemský sněm, takže se do vdavek mohly hrnout nejen kantorky z Vídně, nýbrž z celých Dolních Rakous. V Čechách, na Moravě a ve Slezsku ovšem celibát platil i nadále. "V Dol. Rakousích zrušil sněm celibát učitelek, který máme na Moravě zavedený. Učitelky v Dol. Rakousích mohou se tedy vdávati bez ztráty místa," napsaly lidové noviny.

První učitelky se v českých školách objevují v druhé půli devatenáctého století a od roku 1875 musely dodržovat celibát. Sexuální život mohly vést jen tajně, svatba byla přísně zapovězena. A důvod? Aby svoji práci prováděly "bez všelikého překážejícího zaměstnání vedlejšího".

Už v záři 1907 přitom podal Spolek českých učitelek českému sněmu petici za zrušení celibátu. Bez odezvy. Po vítězství dolnorakouských učitelek vznikaly další petice na Moravě i ve Slezsku, úspěch se rovněž nedostavil.

Poslanec Konečný: "Celibát jest přežilým."

Celibát učitelek zrušil až československý parlament v roce 1919. Zrušení se ale týkalo pouze těch žen, které již měly složenu vedle maturity i zkoušku učitelské způsobilosti po 2-3 letech praxe. Teprve od roku 1928 se mohly bez jakýchkoliv překážek či žádostí volně vdávat již všechny učitelky.

Návrh na zrušení celibátu přednesl 24. července 1919 v československém parlamentu místopředseda sněmovny Alois Konečný, povoláním řídící učitel. "Poněvadž nikdo nemá práva, aby omezoval přirozená práva člověka, jest celibát přežilým a ve svobodné demokratické republice nemožným zařízením. Poněvadž jsou učitelky nuceny, aby po sňatku se vzdávaly svého povolání, ztrácí tím stát řadu zkušených a kvalifikovaných sil a zároveň značná část kapitálu, investovaná do jejich vzdělání přichází tak na zmar," prohlásil Konečný.

Učitelky v celibátu pak Konečný srovnal se starými nerudnými mládenci: "Zejména školské úřady přišly k názoru, že neprovdané učitelky velmi často nesprávně pohlížejí na různé otázky životní, tak jako staří mládenci, kteří nemajíce a neznajíce vlastního rodinného života, měří vše z úzkého, velmi často sobeckého svého hlediska."