10. a 11. září 1911: Hlavním řečníkem na demonstraci proti drahotě potravin byl pradědeček Petry Buzkové.
Několik tisíc demonstrantů se v neděli 10. září 1911 sešlo v centru Prahy na táboru lidu proti drahotě, který zorganizovali sociální demokraté. "Nálada byla na táboru velice bouřlivá," popisoval demonstraci o den později populární pražský deník Národní politika.
Hlavní projev k manifestantům pronesl poslanec sociální demokracie v říšské radě František Modráček (1871-1960), pradědeček ministryně školství Petry Buzkové z let 2002-2006. Modráček označil drahotu v krámech za důsledek lichvy, kterou se "páše zločin na veškerém obyvatelstvu". Spočítal, že potraviny od roku 1910 zdražily o neuvěřitelných 35 procent.
Uzenka je pro dělníka luxusem
Aby se čtenář lépe orientoval v Modráčkově projevu, připomínáme, že měsíční dělnická mzda v Praze se v roce 1911 pohybovala od 80 do 100 korun. V roce 2011 však i ten poslední dělník v Praze vydělává 10 tisíc korun, mzda tedy za sto let stoupla zhruba stonásobně. Pokud tedy čtvrtka másla (250 g) přišla v roce 1911 na 1,20 koruny, dnes by dal dělník za stejnou kostku neuvěřitelných 120 korun. Životní úroveň nejhůře placených vrstev Pražanů tak za poslední století až zázračně stoupla.
Velkou část svého projevu věnoval poslanec říšské rady Modráček dlouhému výčtu cen (přepočet na dnešní ceny necháváme na čtenáři). "Cukr, který stál 72 h., platí se za 94 h.; mouka zdražena vůbec; hrách stál 36 h., nyní 56 h.; brambory 8 h., nyní 14 h.; máslo stálo kilo 2.88 K, nyní 3.92 K; povidla 56 h., nyní 96 h.; kopa vajec (60 kusů) 3.30 K, nyní 4.80 K...," počítal Modráček.
"Zdražila se i káva, zdraží se i pivo. Uzenářské výrobky nejsou pomalu již viděti ani drobnohledem a požívání uzenic stává se dnes luxusem, který si dělník nemůže dopřáti. Činže stouply až o 20 procent a dělný lid je z Prahy vyháněn na periferii," hřímal Modráček a obvinil vládu, že za drahotou stojí špatná obchodní politika, vysoká dovozová cla a příliš velké výdaje na zbrojení, především na stavbu válečných křižníků.
Na demonstraci si vzal slovo i šéfredaktor sociálnědemokratického deníku Právo lidu Josef Stivín, který poukázal na všeobecnou lichvu s byty, kterou podporuje pražská radnice.
"Dnešní tábor je výstražným znamením, které má upozorniti povolané činitele na náladu, jaká mezi lidem panuje. Ale tábor tento není posledním a není pochyby, že se schyluje k velkým demonstracím, které povede lid i bez svých vůdců, poněvadž už je doháněn k zoufalství," řekla ve svém projevu socialistická aktivistka Steinerová. A vývoj dalších událostí jí dal za pravdu. Následující neděli se rozhořely obrovské demonstrace proti drahotě v Praze i Vídni, které rozháněla policie.
Smilujte se nad námi a Bůh vám to tisíckrát vynahradí!
Sociální rozdíly v Praze roku 1911 byly věru propastné. Tak například černá kronika Národní politiky z 10. září 1911 popisuje příběh jistého hejtmana pražského zeměbraneckého pluku, který dokázal v jedné kavárně v Týnské uličce utratit za večer 400 korun, přičemž dalších 1400 korun mu z tobolky ukradla číšnice, k čemuž se při návštěvě policistů sama přiznala.
Ve Šlikově ulice na Břevnově bylo o poznání méně peněz, jak dokazuje tato zpráva z Národní politiky s datem 7. září 1911: "Prosba k šlechetným lidumilům. Opuštěná vdova se čtyřmi nezletilými dítkami, již před třemi nedělemi utopil se nešťastnou náhodou muž a jediný vyživovatel, prosí tímto šlechetné lidumily o sebe menší dárek. Nelézá se v největším zoufalství, neboť v pátek 25. srpna narodilo se jí dítko a odnikud nemá žádné pomoci, ani té nejnutnější stravy se jí nedostává. Je odkázána jedině na pomoc šlechetných dobrý lidí, k nimž volá úpěnlivě zároveň se svými čtyřmi malými sirotky: - Smilujte se nad námi a Bůh vám to tisíckrát vynahradí! Antonie Šilhavá, vdova, Břevnov, Šlikova ulice č. 301."
