14. leden 1911: Do Prahy dorazila zásilka 25 tun hovězího masa z Argentiny, které bude lacino rozprodáno na tržnicích.
V sobotu 14. ledna 1911 přijel na pražské nádraží Františka Josefa zvláštní vlak z rakouského přístavu Terst. Dopravil první část zásilky z parníku Wyandotte, kterým byla do Rakouska-Uherska přivezena mimořádná zásilka hovězího masa.
Maso je zmrzlé na kost
Rakouská vláda nákupem masa reagovala na kritickou situace na domácím trhu, na který domácí producenti dodávali maso předražené a pro velkou část obyvatel říše cenově nedostupné. Především levicoví poslanci v říšské radě proto tlačili na vládu, aby omezila zbytečné celní bariéry a trh se otevřel levnému masu ze Srbska či právě z Argentiny.
Zkušební zásilka laciného argentinského masa byla poprvé dovezena do Terstu už na podzim roku 1910. Když bylo dodáno na vídeňský trh, změnil se jeho prodej v bitvu hospodyněk, na kterou navázaly pouliční nepokoje, jež celou noc rozháněla policie.
První zásilka pro Prahu se skládala z 12 534 tun předního masa a z 12 698 tun zadního hovězího. Maso bylo dopraveno v celých čtvrtích a zmrzlé na kost. „Maso je jakosti nejlepší a zmrznutím netrpí ani na výživnosti ani na chuti," informovaly o kvalitě masa Národní listy.
Na hovězí s pilkou
České hospodyňky ale před sto lety neměly takřka žádné zkušenosti se zmrzlým masem a domácí lednice neexistovaly. Trápili se i řezníci. „Maso jako kost tvrdé nebylo možno obyčejným způsobem děliti i bylo tudíž elektrickou pásovou pilou pana Körbra rozřezáno," popisoval redaktor Národních listů prodej masa na městských jatkách smíchovských.
Zájem o maso byl obrovský a k „zabránění návalů byly vydávány číslované lístky jako vstupenky do prodejny". Hospodyním bylo doporučeno, aby maso uchovávaly zmrzlé za okny. 14. ledna 1911 i další dny naštěstí v Praze mrzlo, teploty se pohybovaly kolem minus čtyř stupňů Celsia.
V každých novinách byla doporučována i příprava argentinského masa. „Pokud se přípravy týče, může být ihned, jak z prodejny přivezeno, býti připravováno. Nejlepší je pečené nebo dušené. Při vaření se doporučuje, aby bylo vkládáno do vařící vody a vzhledem k tomu, že je velmi tučné, nebyly přidávány při vaření polévky kosti nebo různé polévkové koření," nabádala redakce Národních listů.
Nejlevnější maso v Praze
Maso bylo rozprodáno zmrzlé, řezníci ho proto nemohli „dělit dle libosti kupujících na roštěnou, svíčkovou a hovězí pečeni, ale pouze na maso přední a zadní". Prodávalo se nejméně v kilogramových kusech. Přední za 1,32 koruny (K) za kilogram, zadní za 1,44 K. Argentinské hovězí pro Prahu zakoupila pražská radnice za 1,20 K za kilogram a řezníkům přesně stanovila výši rabatu.
Bylo to nejlevnější maso v Praze. Například řezník Jan Plzenský z Primátorské ulice v Praze prodával vepřové maso „na vrabce" za 1,52 K za kilogram. Hovězí stálo v průměru 1,80 K za kilo. Průměrný zaměstnanecký plat v Praze se roku 1911 pohyboval v rozmezí od 18 do 22 korun týdně, služka si ale vydělala pouhou pětikorunu týdně.
Obecně měla drahota masa v českých zemích nepříznivé důsledky na výživu v rodinách. „V rodinách, kde přednosta domácnosti přináší průměrnou a podprůměrnou mzdu, naprosto vymizelo požívání masa, ba povážlivě redukuje se konzum chlebovin a mléka," uvedlo sociálnědemokratické Právo lidu. Zjištění se opíralo o výsledky rozsáhlé ankety mezi pražskými dělníky, na níž odpovědělo přes 1000 respondentů.
