23. prosinec 1910: Nepromokavé koňské přikrývky, pravé ruské galoše, parní prací stroj či falešné hodinky Omega. To je další vánoční inspirace Stoletého kurýra z roku 1910.
Do Štědrého večera zbývaly dva dny. Kdo ještě nevěděl, jaký dárek opatřit blízkým, mohl nahlédnout do inzertních stran denního tisku.
Lihoplynová žehlička a Lord Fauntleroy
Jako "krásný vánoční dárek" označila firma Kraus z Panské ulice č. 4 v Praze svůj "parní prací stroj". Ten prý "vypere šetrně jakékoliv prádlo sněhobíle při úspoře na topidlu a mýdle". Tentýž krám nabízel i kamna s trvalým topením, vysavače prachu, ždímačky či lihoplynové žehličky.
Údajně "nejvhodnějším vánočním darem" však byly "původní ruské galoše, patentní rýhované, chrání před častými nehodami následkem sklouznutí na ulici". Galoše prodával Ludvík Klepetář v Celetné ulici. A kdo už měl ruské galoše, mohl skočit i na Perštýn do ruského obchodu J. J. Hladílka, který nabízel samovary, ikony i hračky.
"Dámu svoji nejlépe uspokojíte erotickou prosou," vybízel pány pražský knihkupec František Švejda. Ti měli manželku uspokojit například knihou Hry s panenkami, kterou Švejda označil jako "erotickou". Zatímco dnešní dámy hltají červenou knihovnu například z pera Báry Nesvadbové, králem literárního braku v roce 1910 byl spisovatel Quido Maria Vyskočil.
Kromě erotického titulu Hry s panenkami stvořil Vyskočil pro předvánoční dobu i pokračování knihy Malý lord pod názvem Lord Fauntleroy. Vyskočilovy knihy se výborně prodávaly, nicméně skuteční literáti autorem pohrdali. Třeba Jaroslav Hašek vykreslil Vyskočila následovně: "Vyskočil jedná podle osvědčeného receptu: Vezmi pannu, prohlédni ji, jestli je hezká, a oznam čtenářům, jaká je to princezna, pak chyť chudobného mladíka, prohlédni ho, jestli je šlechetný, a nech oba dva tak dlouho vedle sebe na čtvrtkách papíru, až uvidíš, že je čas mezi ně vrazit zámožného šlechtice. Pak nech mladíka nějakým způsobem připálit, můžeš ho hodit do vody, pak vytáhni pannu ze zámku a pověs ji na břízu na slunce u zámečku," líčil Hašek, jak se "vaří" erotická tvorba Quida Marii Vyskočila, jenž se ve skutečnosti jmenoval Antonín Ludvík Vyskočil.
Pláště do deště a hodinky Omega
"Velmi užitečný dárek k Ježíšku - nepromokavé peleríny z nezničitelných lodenů," nabízela Firma Mladá a Puš, která měla krám na pražské Ferdinandově třídě čili v dnešní Národní. Pro "nepromokavé koňské přikrývky" bylo však nutno jet až do Libně k Vincenci Kratochvílovi.
K vánoční klasice v rodinách s vyššími příjmy patřily švýcarské hodinky Omega. Firma v roce 1910 vyrobila zhruba 250 tisíc hodinek. A stejně jako dnes byla tato švýcarská značka hojně kopírována.
"Jelikož se v posledním čase stávalo, že někteří obchodníci levné hodinky jako precizní hodinky Omega prodávali v zastavárnách a dražbách, jsme nuceni veřejnost na to upozornit. Továrna na hodinky Omega. Biel. Švýcarsko," zadala si firma inzerát do Národní politiky ve čtvrtek 22. prosince 1910.
Štědrý den bez kořaly s nápojem Živa
Ve čtvrtek už byl také nejvyšší čas pro obstarání kapra či vánočního zajíce. Prodej ryb a zvěřiny byl v ten den zahájen například u Josefa Beránka na Vinohradech: "Vánoční prodej ryb a masa všeho druhu - zvěřiny, bažantů, zajíců, drůbeže, hus a šunek - započal již dnes."
Největší výběr průhonických bažantů a moravských zajíců byl prý údajně v Perlové ulici č. 1 v centru Prahy. Ve Staroměstské tržnici pak bylo možno koupit i zajíce naporcovaného čili "zaječí zadky a předky, srnčí hřbety a kýty".
A pokud by na vánočním stole došlo pivo, stačilo zavolat na telefon 477. "477 zvoní zvon - telefon. Pivo v lahvích dodá zde jen Kalivoda. Pivo jako křen, přesvědčte se jen."
Soběslavští obchodníci Dlouhý a Med ovšem prostřednictvím chemika Josefa Koblice doporučovali: "Ku štědrému večeru radím Vám kořalku na stůl nedávejte." Jediným vhodným nápojem byla totiž Živa čili jablkový punč firmy Dlouhý a Med.
