Skandál ve sněmovně
Ty opičáku! Ty pitomče! Sprosťáku! znělo v parlamentu

7. únor 1911: Sprosťák, drzý žid, všivák, opičák i pitomec. To jsou nadávky, kterými se častovali poslanci na schůzi sněmovny. Došlo i na rvačku.

Vy jste všivák!

Bylo úterý 7. února 1911 a na pravidelném zasedání rakouského parlamentu (říšské rady) nic nenasvědčovalo tomu, že za chvíli se sněmovna promění v nádražní krčmu.

Poslanec dr. Mahler: Pane, jste-li tak hloupý, že tomu nerozumíte, nemluvte!

Hlasy z poslaneckých lavic: Vy jste sprosťák! Drzý žid!

Poslanec Malik: Drzý žide!

Poslanec dr. Mahler (k Malikovi): Vy jste všivák!

Hlasy z poslaneckých lavic: To je smělost!

Poslanec Myslivec: To je židovská drzost!

Poslanec Malik (k Mahlerovi): Dám ti facku, ty opičáku, ty pitomče! (Velký hluk a výkřiky.) 

Poslanec Malik chytil dra Mahlera za kabát a dal mu ránu. Sociální demokraté dr. Liebermann a dr. Diamand zakročili a rozdvojili oba bojovníky. Křesťanští sociálové němečtí i čeští, zejména bratři Myslivcové, křičeli na profesora Mahlera.

Bratři Myslivcové: Drzý žide. Styďte se, sprosťáku!

Předseda sněmovny dr. Pattai: Prosím, v zájmu důstojnosti a slušnosti sněmovny, abyste se chovali klidně!

Trvalo dlouho, nežli nastal klid a nežli profesor Mahler mohl pokračovat.Tolik líčení parlamentní hádky ze 7. února 1911, které jsme rekonstruovali podle reportáží z dobových Národních listů a Národní politiky. Pražská Národní politika událost označila jako "odporný výjev". Současní čeští poslanci si tak mohou projednou vydechnout. Jejich předchůdci totiž byli minimálně stejně velkými sprosťáky.

Proč došlo k "odpornému výjevu"

Zrovna byla projednávána novelizace zákona o podomním obchodu. Tou chtěly strany národní a křesťanské výrazně omezit podomní obchod, který na venkově i v malých městech provozovali většinou židovští obchodníci. Nový zákon měl podomní obchod zakazovat všem potulným prodejcům a povolovat jen tomu, kdo v určitém živnostenském okrese bude trvale bydlet nejméně tři roky.

Sociální demokraté chápali omezení jako ránu proti nejchudším z nejchudších - proti živořícím obchodníkům a proti chudákům, kteří si nemohou kupovat předražené zboží ve venkovských krámech. Zákon se navíc osobně dotkl Židů, kteří ho považovali za antisemitský. Ostře proti zákonu vystoupil sionistický poslanec profesor Mahler, jenž se záhy dostal do prudkého sporu s německým klerikálem Schmidem, vídeňským všeněmeckým poslancem Malikem, ovšem i s českým klerikálním politikem Josefem Myslivcem a jeho bratrem Václavem. Pak nastala popisovaná mela.

Z Myslivce měl Hašek srandu

Jména aktérů jsou po sto letech dávno zapomenuta. Snad až na české klerikální křiklouny bratry Myslivce. Z dobového tisku sice nepoznáme, zda 7. února ve sněmovně řval více Václav Myslivec, nebo jeho bratr Josef, jisté je, že právě roku 1911 vykreslil politika  JUDr. Josefa Myslivce spisovatel Jaroslav Hašek. A ironický portrét posléze zařadil do svých Dějin strany mírného pokroku v mezích zákona.

"Na něm nejlépe vidíme, že co Bůh řídí, dobře řídí. Z obuvníka stal se Josef Myslivec doktorem práv a říšským poslancem katolického lidu v Čechách. Ostatně vidíme z dějin církve, že největší svatí byli také řemeslníky... Není pochyby, že to bude první světec, který byl poslancem. Jeho činnost jest obsáhlá, články jeho dýší vroucí láskou k Bohu. A přitom nosí vysoké boty, je-li ve svém volebním okresu. O tom říká, že velcí mužové mají zvláštní libůstky. Napoleon miloval červené kapesníky a dr. Josef Myslivec vysoké boty," vykreslil Hašek poslance Myslivce. Podobných "velkých duchů" ovšem sedí celé tucty i v dnešní sněmovně na pražské Malé Straně. 

Ne každý ale viděl Myslivce jako Hašek. Mezi současnými křesťanskými politiky jsou bratři Myslivcové stále považováni za "klíčové osobnosti počátků českého politického katolicismu". A konkrétně Václav Myslivec i za důležitou postavu pozdější Československé strany lidové. Bratři se ale skutečně vyučili obuvníky, jak správně napsal Hašek.