18. listopad 1910: Lidové noviny označily krvavou přestřelku v mexickém Pueble za „revoluční rejdy". Rejdy se nakonec proměnily v sedmiletou občanskou válku.
První zprávy o povstání v Mexiku, které vypuklo v pátek 18. listopadu 1910, si Pražané přečetli v novinách o dva dny později.
Střelba, puma, oběti
Takto vylíčila vypuknutí revoluce Národní politika: „Z Puebla. Nepokoje začaly tím, že policie vedená svým chefem chtěla rozpustiti protestní schůzi proti opětné volbě Díaze. Tato schůze se konala ve velikém sále, jehož dvéře za příchodu policie otevřela jistá žena, která výstřelem z revolveru policejního šéfa usmrtila."
Následně měla být z oken domu vyhozena puma, která zabila několik dalších policistů. Do Puebla bylo povoláno vojsko a dům s povstalci byl obklíčen. „Za prudké střelby pušek, která byla z obou stran zahájena, byl velký počet vzbouřenců usmrcen, mezi nimi též několik žen. Dům byl dobyt," informovala Národní politika.
Rejdy mexické
Brněnské Lidové noviny přinesly tentýž den (20. 11. 1910 v odpoledním vydání) sice stručnější zprávu, ovšem s konkrétními odhady počtu obětí: „Revoluční rejdy v Mexiku. Z Puebla se sděluje, že tam došlo k boji mezi vojskem a protivníky nynějšího prezidenta. Dle úřední zprávy padlo 18 mužů, dle neúředních asi 100."
Co se v Mexiku stalo? Zemi již od roku 1877 vládl konzervativní režim prezidenta Porfirio Díaze. Podporoval sice příliv zahraničního kapitálu a rozvoj domácího průmyslu, dělnictvo však pracovalo za ubohé mzdy čtrnáct hodin denně a rolníci byli vyháněni z půdy (1% obyvatel vlastnilo 96% půdy). Díaz tvrdil, že pro parlamentní demokracie není v Latinské Americe místo.
Na jaře roku 1910 se statkář Francesco Madero rozhodl postavil Díázovi v prezidentských volbách. Zvolen byl však opět Díaz a Madero byl uvězněn. V říjnu 1910 Madero vyhlásil revoluční program „Plán San Luis de Potosí", prohlásil prezidentské volby za neplatné, přijal funkci prozatímního prezidenta a připravoval ozbrojené povstání na neděli 20. listopadu 1910.
V tehdy třetím největším městě Pueble měl povstání řídit Aquiles Serdán se svými sourozenci. O připravované akci se ovšem dozvěděla policie a 18. listopadu nařídila zatčení vůdců. Policie obklíčila dům rodiny Serdánů a po dlouhé a krvavé přestřelce sídlo odporu zničila. V domě je dnes Muzeum revoluce a stopy po kulkách na fasádě jsou pečlivě restaurovány. Postřílení sourozenci Serdánové jsou v Pueble uctíváni jako svatí, před radnicí stojí právě v těchto dnech speciální serdánovský Oltář smrti s fotografiemi mrtvých povstalců.
V sobotu 19. listopadu vypukla revoluce v Zacatecasu, i tady však byla krvavě potlačena. „V Zacatecasu vypukly v sobotu večer nepokoje, při nichž vypálilo vojsko zhoubnou salvu do vzbouřenců. Asi 100 osob zabito. Mrtvoly leží v ulicích," oznámila pražská Národní politika.
Občanská válka na léta
Následující den v neděli 20. listopadu 1910 pak vypuklo plánované povstání téměř v celém Mexiku. Podle Lidových novin například před městem Chihuahua stálo na 8 až 10 tisíc revolucionářů. Prezident Díaz sice v roce 1911 opustil Mexiko, ovšem jeho nástupce Francisco Madero doplatil na svoji dvojznačnou politiku, kterou sliboval podporu liberálním demokratům i partyzánským oddílům Emiliana Zapaty a Pancho Villy, kteří mu pomohli vyhrát revoluci.
Madera byl v roce 1913 popraven a občanská válka se táhla až do roku 1917, kdy parlament konečně přijal demokratickou ústavu, která navíc patřila k nejmodernějším na světě. Ustanovila třeba částečné přerozdělení půdy latifundistů ve prospěch malých rolníků a navrátila půdu obščinám. Garantovala osmihodinovou pracovní dobu, šestidenní pracovní týden a stanovila i minimální mzdu.
