"Nechci být spolupachatel politiků. Hřeší na to, že novináři bez velkého přemýšlení píší, co se jim říká. Tentokrát ale vzešla iniciativa od nás. Kdyby mě Vlastimil Tlustý jako první oslovil s nabídkou, že chce inscenovat své fotky s falešnou milenkou, tak do toho nejdu," říká v rozhovoru pro on-line deník TÝDEN.CZ televizní novinář Janek Kroupa. Jeho poslední reportáž z cyklu Natvrdo otřásla českou politikou.
Kolik lidí vidělo vaši reportáž před tím, než šla v neděli do vysílání?
Jen šéfové Novy. Část jsme pustili také vedení Mladé fronty DNES, její redaktoři s námi spolupracovali. A Mirek Topolánek viděl asi pětatřicet minut z pětačtyřiceti.
Měli k filmu nějaké připomínky? Upravovali jste výsledný sestřih?
Samozřejmě jsme dělali víc verzí. Ale byly to připomínky jako: tomuhle úplně nerozumím, tohle je potřeba dovysvětlit, odvyprávět jiným způsobem. Klasická editorská práce. V televizi se tomu říká dramaturgie. Do celkového vyznění nikdo nezasahoval.
Jaký pocit máte z výsledné podoby reportáže vy? Mělo tam být něčeho víc nebo míň? Nezůstalo něco nedořečené?
Já si myslím, že to bylo fér.
ČTĚTE TAKÉ: Poslanec Morava složil mandát
Proč jste si nepočkali na seznam lidí, o jejichž kompromateriály měl poslanec ODS Jan Morava zájem?
To mě taky mrzí, dost by mě ten seznam zajímal. On by nám ho ale dal až poté, co bychom mu předali fotografie dcery poslankyně zelených Zubové, kterou chtěl zřejmě vydírat. Mohl je použít. To už bych se podílel na něčem, na čem bych se podílet opravdu nechtěl.
V reportáži mimo jiné říkáte, že z reakcí, které vyvolá, půjde lépe poznat, jak to celé opravdu bylo. Co jste z dosavadních reakcí vyčetl?
Já jsem investigativní novinář. Moje práce je na tu kauzu přijít a odvysílat ji. Své soukromé názory nechci ventilovat. Dejme divákům možnost, ať si udělají názor sami. Poskytl jsem jim, co jsem věděl. A jak to běží dál, to už není v mých rukách.
ČTĚTE TAKÉ: Tlustý chtěl tajně nahrávat premiéra
V úvodu reportáže jste věnoval dost času znevěrohodňování poslance Tlustého, který přišel nejdřív s nápadem tajně nahrávat premiéra a pak se nechal nafotit v bazénu se společnicí, abyste snímky mohli nabízet jeho politickým konkurentům. Stal se tak hlavním hybatelem celého příběhu. Neměl jste pocit, že vás zneužil k vyřizování účtů, že jste mu skočili na špek?
Vlastimil Tlustý nebyl v té věci hybatelem, jen objektem reportáže. Hybatelem jsme byli my, když jsme si řekli, že tady existuje prostředí, které je potřeba zmapovat. Prostředí, které samo sebe navenek prezentuje zasíláním nábojnic, výhrůžnými esemeskami, pověstmi o tom, kdo je zkorumpovaný, kdo koho vydírá... To je hlavní teze, která stála na počátku natáčení. Za panem Tlustým jsem šel už jako za členem tohoto podivného společenství.
Kdyby mi to navrhl sám, tak bych do toho nešel. Celou dobu nevěděl, co se s jeho fotkami děje. Dokonce je ani neviděl. Když mě požádal, abych mu film před vysíláním pustil, odmítl jsem. Když se mě zaptal, co v něm je, řekl jsem: pravda.
Kdybych chtěl natočit reportáž o zlodějích aut, půjdu za zlodějem aut a budu se ptát, jak to celé funguje, kde se auta kradou, kde potom mizí, jak se mezi ty lidi můžeme dostat. Pronikání do toho prostředí je pro pravdivé sdělení celé věci nutné zaznamenat.
U zlodějů aut ale reportérovi hrozí menší nebezpečí, že s ním jeho zdroje budou manipulovat, než u politika, který nepřetržitě šestnáct let zasedá v českém parlamentu.
Tlustý neměl na moje rozhodování a na práci celého týmu absolutně žádný vliv. Naopak, v té reportáži na sebe prozradil poměrně velký průšvih - že chtěl tajně nahrávat premiéra a že slíbil fotbalistovi Milanu Barošovi za podporu předvolební kampaně ODS desetimilionovou dotaci.
Politici jsou zvyklí, že většině novinářů něco napovídají a novináři to otisknou, aniž by se nějak víc zamýšleli nad tím, proč to politik říká a co to opravdu znamená. Stávají se tak spolupachateli toho politika. My jsme se rozhodli, že do toho s nimi nepůjdeme.
Tlustý ani Morava na žádné schůzce neřekli, že to, co říkají, je mimo záznam. Takže a priori předpokládají, že politik práská a novinář píše to, co politik chce. To je přece špatně. Já tuhle hru s politiky hrát nechci. Každá vteřina našich hovorů ja nahraná a já se nebudu podílet na jeho lumpárnách. Já jsem ten příběh odvyprávěl, jak se stal.
Naše reportáž není pro pana Tlustého vůbec příznivá, protože ukazuje, že on je tak zavilý a tolik touží zničit svou konkurenci, že pro to udělá cokoliv. To je věc, která o tom prostředí sama o sobě dost vypovídá a zdůvodňuje způsob práce, který jsme zvolili. Jsem přesvědčen, že byl naprosto korektní.
ČTĚTE TAKÉ: Byl jsem jenom volavka, říká Tlustý
Premiér Topolánek si to nemyslí. Ve vaší reportáži a potom i na sjezdu zelených řekl, že využívání provokací, skrytých kamer a dalších postupů tajných služeb novináři považuje za nepřípustné a že by se s tím mělo něco dělat.
Undercover metoda, tedy způsob práce, kdy neprozradíte svoji identitu, je postup, který novináři používají nejmíň 200 let, aby se dostali k informacím, které má veřejnost právo znát a nemůže se k nim jinak dostat. Ve Skotsku v roce 1999 odhalili novináři ministra McConnella, kterého řídila lobbistická agentura Beattie Media. Reportér si undercover objednal jeho ovlivnění (parlamentní komise později Jacka McConnella zprostila všech obvinění, takže se o dva roky později mohl stát předsedou skotské vlády - pozn. red.). Nebo film švédských novinářů o korupci při dodávkách stíhaček Grippen, který nedávno odvysílala Česká televize, také využíval tyto postupy. Jindy reportérka pronikla na letiště a dokázala tak, že bezpečnostní opatření nefungují. Nebo novinář přinesl z nemocnice soukromé záznamy pacientů, aby dokázal, že to je možné. Jindy si novinářka vymontovala žárovku z reflektoru u auta a pak nabízela policistům úplatek, aby jí nedali pokutu.
Cílem novinářské práce není, aby ti lidé skončili v kriminále, ale aby se poukázalo na problém. Málokdo si také uvědomuje, že od ledna je řízená provokace, takzvaný test odolnosti, povolenou vyšetřovací metodou Inspekce ministra vnitra. Tu metodu jsme ani nevynalezli, ani nedotáhli do extrému.
Inscenování fotografií exministra financí s milenkou kdekdo jako extrém vnímá.
Fotografie v našem filmu neinterpretujeme jako důkaz nějaké nepravosti. Jen ilustrují způsob uvažování politiků. To, že bývalý ministr financí je ochoten něco takového udělat, je podle mého samo o sobě problém. To, že poslanec jeho strany fotky vezme a dá je novinářům, je taky problém. Ale není to ještě tak velký skandál.
Ten začal ve chvíli, kdy se poslanec Morava rozhodl, že si naši fiktivní detektivní agenturu najme na další špinavou práci, na nafocení dcery své politické oponentky. A začal popisovat pozadí věcí, o kterých tušíme, ale od člověka zevnitř jsme je takhle jasně ještě neslyšeli. To je ta základní lumpárna. Fotky byly jenom možnost, jak se do toho syndikátu, ve kterém se dějí nepravosti, dostat.
Jiří Paroubek vás vyzval, abyste zveřejnili veškerý natočený materiál. Uděláte to?
To skutečně neplánuju.
ČTĚTE TAKÉ: Paroubek chce opět zkusit svrhnout vládu
Co vlatně s nepoužitým materiálem děláte? Mažete ho, nebo si ho schováváte pro případ, že by se z něj ještě někdy něco hodilo?
Jak kdy. Něco je v archivu Novy, je na to zákonem stanovená lhůta. Nevylučuji, že se z něho ještě něco publikovat bude. Ale já nejsem tím, kdo to zveřejní.
Nedostáváte se tím do podobné role jako vaše vymyšlená detektivní agentura, která shromažďovala kompromitující materiály a pak se je snažila vyhandlovat za vliv či peníze?
Ne. Všechny podstatné informace, které v tom materiálu byly, jsme už zveřejnili.
Od ledna točíte pro Novu externě, založili jste si s kolegy společnost s ručením omezeným i-Films. Jaké to má výhody?
Je to organizačně jednodušší. Ve světě je tenhle model běžnější.
Není pro vás jako pro novináře výhodnější mít za sebou silné médium, jako je Nova?
Já ho za sebou pořád mám. V tuhle chvíli pracuju výhradně pro Novu.
Máte vlastní techniku, nebo si ji půjčujete z Novy?
Obojí.
Na reportáži o Tlustém a Moravovi jste pracovali osm měsíců. Jaký je rozpočet takového filmu?
Hodně velký, je to náročné.
Stovky tisíc, miliony?
Je to opravdu hodně.
Když se vaše firma pustí do natáčení podobně nákladné reportáže, nevzniká ekonomický tlak někoho stůj co stůj nachytat, abyste mohli dokončit a prodat svůj produkt?
Ne, je to úplně stejné jako v pořadu Na vlastní oči. Tam také většina reportérů pracuje jako externisté a dostávají zaplaceno až za dokončenou reportáž. U takto dlouhodobé práce máte po překročení nějaké doby jistotu, že film prostě vznikne, i když ještě nevíte, jak skončí.
V titulcích našich filmů je napsáno, že je vyrobila CET 21 v naší společnosti i-Films, s. r. o. Takže to natáčení nefinancuji já, ale televize Nova.
Jak často se vám stane, že musíte rozdělanou reportáž zabalit, protože zjistíte, že to je slepá ulička?
Asi tak jedna ze tří reportáží takhle skončí.
Kolik novinářů celkem na takové reportáži pracuje?
Při investigativní práci se novinářský a technický tým prolíná. Dohromady je to kolem dvaceti lidí. Nechci prozrazovat, jak přesně to děláme, ale na každou schůzku natáčenou skrytou kamerou potřebujeme co nejvíc úhlů záběrů. Většinou tři. A na každý úhel je potřeba minimálně jeden člověk.
Jakou techniku používáte? Kamery v krabičkách od cigaret, v brýlích, v kabelkách...?
To vám přece nemůžu říct. Co kdybych vás někdy potřeboval natočit? (Směje se)
ČTĚTE TAKÉ: Dva rebelové ODS zvažují odchod z klubu
V předchozí reportáži o soudci Pavlovi Nagyovi jste mu dali čtyřicetitisícový úplatek. Jak taková položka vypadá v účetnictví? Je to daňově uznatelný výdaj?
Přesně nevím, to má na starosti produkce. Ale samozřejmě to přiznáváme. Před každým úplatkem máme notářský záznam s čísly bankovek o tom, co s nimi pro potřeby natáčení chceme udělat.
Soudce Nagy sliboval, že pro vás za úplatek ovlivní konkurzní řízení. Proč jste natáčení ukončili předtím, než to udělal?
Kdybych ovlivnil konkurz, dopustil bych se trestného činu. To nebylo nutné. Balancovali jsme na hraně paragrafu, který říká, že se nesmí ponoukat soudce, aby spáchal trestnou činnost v souvislosti s výkonem své práce. Nevzal bych si na triko nechat prohlásit konkurz na nějakého nebožáka, který se z něj pak bude strašně těžko dostávat. S tím nemůžu hazardovat, stejně jako nemůžu hazardovat s fotkami Martiny Zubové.
Advokát Tomáš Sokol napsal, že už jenom pořízením záběrů slečny Zubové jste porušili paragraf 12 odstavec 3 občanského zákona, který novinářům zakazuje ji jako soukromou osobu bez jejího svolení natáčet.
Pan doktor Sokol nejspíš neví, že jsem předtím s Martinou Zubovou mluvil a že jsem její svolení měl.
V internetových diskusích jsem zaznamenal názor, že vaše investigativní reportáže vždy odskáče ten nejméně zkušený, nejnaivnější z lumpů - a velké ryby jsou v klidu. Soudce Nagy působil jako člověk duševně nemocný, poslanec Morava jako mladík, který si hraje na většího gaunera, než ve skutečnosti je. Není vám vašich "obětí" někdy trochu líto?
Podívejte se na to z jiného úhlu: představte si, že by pan doktor Nagy rozhodoval o vašem osudu. Chtěl byste to? To je jako vyčítat policajtům, že chytili obyčejného vraha, když tu zároveň běhají i pětinásobní vrazi. Není to v tom, že se nesnažím chytit velké ryby. Ale jak já můžu vědět, že Morava je malá ryba? Vy to víte? Já dodneška nevím, jakou roli on přesně hrál.
Foto: TV NOVA, Lucie Pařízková, Tomáš Nosil, Karel šanda, ČTK/Michal Doležal, ČTK/Roman Vondrouš
