Očima Marka Přibila
Avatar
08.01.2013 15:00 Glosa
Když v roce 1989 strhávali ze zdí portréty Gustáva Husáka, národ a zvláště studenti měli svého hrdinu - dramatika Václava Havla. Když v roce 2013 strhávají ze zdí Václava Klause, čímž ředitelé škol a starostové obcí vyjadřují nesouhlas s prezidentskou amnestií, studenti mají opět svého hrdinu - také umělce.
Jeho písemný projev je kultivovaný, vzletný, až básnický, jeho obrazy originální a hudba, již komponuje, není vůbec zlá, ba právě naopak - je vynikající. A mladí jej milují. Zbožňují svého Avatara.
Skladatel a výtvarník Vladimír Franz boduje nejen na sociálních sítích, ale ostatním kandidátům vytřel zrak i v prezidentských volbách nanečisto, jichž se zúčastnilo téměř 62 tisíc středoškoláků ze 441 škol. Dali mu 40,7 procenta hlasů. Sečteno a podtrženo: Franz zvítězil ve všech krajích a na všech typech škol.
Ale nesklízí úspěch jen doma, nýbrž i v mezinárodním měřítku. Klipem Air Franz One se logicky zalíbil Francouzům a debatuje se o něm i za velkou louží. Poté co děti mé budoucí švagrové, jejíž rodina žije v New Jersey, ukázaly jeho fotografii ve třídě, v srdcích malých Američanů vzplálo vášnivé zaujetí pro tohoto roztodivného Čecha. Jakmile odzpívali hymnu a odříkali přísahu, volali sborovým hlasem: Fantomas, Fantomas! Pouze mrňavý černoušek Eddie, jenž jako projev nesnášenlivosti vnímá každou kritickou poznámku na Franzův účet ze strany konzervativních učitelů, si jej spletl s náčelníkem Siouxů.
Avatar je jiný, Avatar je originální, Avatar je náš, šílí z Franze mladí Češi. Ano, kdyby zvítězil, naše vlast by byla teprve slavná! Klaus se svou propiskou by se mohl jít zahrabat. Nikdy a nikde by neměli takové poštovní známky. Nikde, jen u nás by se mohly děti dívat na politické hradní zpravodajství místo šmoulů. Pouze v České republice by bylo možné, aby hlava státu během návštěvy papeže vypnula hrdě hruď, rozepnula košili a ukázala vytetovaného Krista. A jak jen by nám všechny ty armády světa záviděly tak dokonale maskovaného vrchního velitele ozbrojených sil.
A žádný prezident na celé zeměkouli by také zřejmě neměl tak velké hudební znalosti a tak malé vědomosti ekonomické či politické...
Franz totiž v televizních debatách řadu položených otázek řeší vůbec poprvé v životě. Padne-li dotaz na daňovou progresi, nekonečně dlouho mlčí. A padne-li náhodou další ekonomický dotaz, začne se rozčilovat, že taková témata mu redaktoři předem neposlali, a šermuje přitom modrýma rukama s tím, že chce hovořit výhradně o kultuře.
Franz žije ve svém vlastním světě. Je to jistě nádherný, dramatický a složitý svět hudby, divadla, imaginace a výtvarného umění. Jeho zápal pro kumšt je tak intenzivní, až se stal dokonce sám uměleckým dílem, neboť jeho tetování, jak prohlásil, je výsledkem dlouhodobě promýšlené koncepce, nikoli náhlého hnutí mysli.
Jenže politika, to není jen forma, jež zaujme na první pohled třeba tím, že šokuje, nýbrž i obsah. A prezidentský úřad vyžaduje i jistou politickou zběhlost, jistou míru profesionality, prezident by měl být nejlépe skutečným politikem. Ano, Franzova kandidatura byla dílem recese, jenže on sám ji začal brát vážně. Ačkoli ve volbě jistě může překvapit díky silné podpoře mladých lidí, svoji velkou životní příležitost poukázat na prvoplánovost, trapnost, sebestřednost či hloupost některých svých soupeřů (úkol hodný umělce a původní záměr recese!) však promarnil kvůli politické a ekonomické nevzdělanosti tak, až se stal nakonec sám trapným.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.