Šoková vlna ze čtvrtečního zveřejnění seznamu 120 tisíc firem a celebrit ze 170 států a teritorií na obrovské globální "mapě daňových rájů" jen tak nevyšumí. A nebude to tím, že "mapu" založenou na 2,5 milionu dokumentů publikovalo 36 světových médií, například Le Monde, Washington Post, Guardian nebo Süddeutsche Zeitung. A že všechna ostatní média vzápětí převzala shrnující údaje, před nimiž není úniku.
Samozřejmě je důležitá povaha poslů špatných zpráv, délka i pečlivost práce na ponurém obsahu i forma, kterou tomu nakonec dalo 86 novinářů ze 46 zemí, sdružených v konsorciu ICIJ (International Consortium of Investigative Journalists). Člověk má pocit návratu důstojnosti novinářské profese po letech - často oprávněného - zneuznávání. Tento "ostrůvek negativní deviace" (Miloš Zeman) dokázal přeložit do "čitelnosti" 160krát více materiálu (260 gigabitů), než byl objem diplomatických depeší, jež v roce 2010 zveřejnila Assangeova WikiLeaks. Tyto dokumenty musely být dekódovány, srovnávány, pospojovány do souvislých celků, analyzovány, ověřovány.
Co vlastně říci jenom k tomu? Pouze toto: novináři jsou zpátky jako srozumitelní zprostředkovatelé komplikovaných, ale podstatných obsahů. Konečně! Ferdinand Peroutka by dnes musel zase vymyslet titulek jako v roce 1930: "Něco se stalo."
Je to opravdu událost. Snad nejdůležitějším zjištěním se jeví být rozsah světového "offshorového průmyslu". Každoročně uniká daňovým úřadům zhruba jeden a čtvrt bilionu (1,25 bln) eur do rajského přítmí Panenských či Kajmanských ostrovů a desítek dalších kapitálových úložišť i transakcí. Na teritoria "bez byrokratických bariér", která - stále opakují obhájci daňových rájů - povzbuzují "podnikatelského ducha". Kromě desítek tisíc fiktivních společností s manažerskými bílými koni se v daňových rájích rozvíjí také třeba "podnikatelský duch" amerických zubařů, bohatých Řeků z měst i tamních středostavovských venkovanů, diktátorských dětí z jihovýchodní Asie, "Golden Boys" z Wall Streetu, ruských oligarchů i miliardářů z celé východní Evropy. A ovšem i obchodníků se zbraněmi všech národností. Jmenný seznam má 1300 položek.
Skromnost pro bilionáře
Guardian citoval ve čtvrtek odhad, že bohatí lidé mohou mít v daňových rájích až 32 tisíc miliard (32 bilionů) dolarů, které nashromáždili za posledních 30 let (až tak daleko proti proudu času se vypravil "OffshoreLeaks", jak svůj zátah na globální "ulité" peníze novinářská úderka nazvala). Tohle je klíčové. Hlavně totiž právě v uplynulých třech dekádách se rozmohly útoky neoliberálů na "rozhazovačné" státy a jejich sociální systémy, které prý vytvářejí mezi lidmi hanebnou "kulturu závislosti" a nezodpovědně zadlužují stát.
Slyšíme pořád a ze všech stran, jak je nutné se uskrovnit. A že je vůbec třeba dát vale schodkům (nejlépe zakotvením vyrovnaných rozpočtů zákonem, pokud možno ústavním). Že je nezbytně nutné rozloučit se s "dluhovou filozofií" v celé ekonomice. Zdravý selský rozum přikyvuje. Komu to, proboha, pořád není jasné?
Například mně. Není to jasné nikomu, kdož si klade jednoduchou otázku: Máme "žít skromně" a zvolna se sesouvat do bídy proto, aby si hrstka lidí - v porovnání se světovou populací je to jen hrstka - pro sebe "našetřila" dalších dvaatřicet bilionů?
Ne, výzvy o úsporách pro všechny a mlčení o rájích pro některé (anebo pouze plané řeči o jejich rušení či aspoň regulaci, jichž si Evropané užili v prvním vrcholu krize 2008-2009) budou už muset přestat. Jejich dobře placení producenti se sice jen tak nedají, ale po masivním novinářském nasvícení nejtemnějších koutů světa půjde jim kruhová obrana mnohem hůř. Přestože ty jejich obrovské prachy mají moc a vliv i v nejvyšších patrech politiky, budou se teď bránit o něco obtížněji. A novinářům i uznale klepat na rameno. Německý ministr financí Wolfgang Schäuble si už pospíšil.
Jen žádné iluze! Pouhé světlo je teprve začátek. Je to den první.
