Velkým překvapením byl pro mne nedávný komentář Vyjednávání o TTIP by se mělo pozastavit kolegy Pavla Poce z ČSSD. Ten na probíhajících jednáních o Transatlantické smlouvě nenechal nit suchou, a jak už titulek napovídá, bylo by podle něj nejlépe uložit smlouvu k ledu. Věřím, že ústa dokořán nezůstala jenom mně. A nejen z tvrzení, jak "evropští politici mají z Američanů strach". 
Představitelé této vlády, včetně ministerského předsedy i ministra průmyslu a obchodu, opakovaně smlouvu podpořili. Nejen při návštěvě eurokomisařky Malmström v Praze, ale naposledy i na konci listopadu, kdy ministr Mládek spolu s dalšími evropskými kolegy na Radě pro zahraniční vztahy doporučil jednání o TTIP zintenzivnit. V první chvíli mě tedy napadlo, jestli pan kolega nevyměnil stranickou legitimaci, ale zdá se, že ne... Pojďme se podívat na některé ne zcela přesné nebo i zcela nepřesné informace, které ve své úvaze europoslanec Poc publikoval. Kompletním výčtem bych čtenáře odradila či totálně vyčerpala, zaměřím se tedy na nejpalčivější. K nim rozhodně patří nařčení, že jednání o smlouvě váznou a nedaří se najít přijatelná řešení.
Jednání s USA probíhají od června 2013 a za tu dobu se uskutečnilo 11 vyjednávacích kol. Tak opravdu nevypadá váznoucí jednání. O smlouvách takového rozsahu se běžně diskutuje i mnohem déle, pro ilustraci práce na Transpacifickém partnerství mezi USA, Kanadou a dalšími zeměmi Pacifiku začaly v roce 2008 a dokončeny byly teprve nedávno. Snad o nepochopení (jistě ne o neznalost souvislostí) hovoří i výrok, že "se spěchem je definitivní konec", když strany vyjádřily naději na dokončení jednání na konci roku 2016. Konec roku 2016 je s ohledem na výše uvedené argumenty naopak velmi ambiciózní lhůta, a pokud ji stihneme, bude to spíš důvod k oslavě. Neodpustím si poznámku k výroku, že cla mezi EU a USA "jsou tak nízká, že nikomu nebude vadit jich 97 % časem úplně zrušit". To je velmi silné tvrzení.
Ano, průměrná cla mezi EU a USA jsou mezi 3 a 4 %. Pro pana poslance možná zanedbatelná výše, exportéři by to třeba ale viděli jinak (celkový český vývoz do USA činí cca 100 miliard korun ročně, čili cla znamenají v průměru něco kolem 3-4 miliard korun, které by se v rámci dohody TTIP ušetřily). Doporučila bych mu, aby se na názor zeptal (nejen českých) sklářů, jejichž výrobky jsou při exportu do USA zatíženy cly až ve výši 28 %. Nebo českých spotřebitelů, kterým by TTIP snížil ceny při nákupu oděvů nebo obuvi přes internet z USA v průměru o 10 %. Jistou dávku jasnovideckých schopností pan poslanec prokázal při odhadu výsledku jednání o veřejných zakázkách, na které si podle něj USA nenechají sáhnout a evropské firmy se tedy nebudou moci do zakázek ani hlásit (tzv. Buy American Act). Jistě mu nemusím připomínat, že to byla právě Česká republika, které se nedávno vcelku významně zadařilo tuto bariéru prolomit. 
Se Spojenými státy jsme se dohodli na přístupu k veřejným zakázkám v oblasti obrany. Když se to podařilo nám, nevidím důvod, proč by se nemělo dařit i Unii - nebo proč bychom se o to minimálně neměli aspoň pokusit. Není také pravda, že by se mlčelo o otázkách týkajících se kosmetiky, resp. legislativy regulující oblast nebezpečných chemických látek. Je možné, že by si autor komentáře nepročetl závěry alespoň posledního z dosud proběhlých jednání? Nejen on, ale kdokoli další se může přesvědčit, že se o těchto věcech diskutuje ZDE (str. 12,13,15 a 16). Mimochodem tento report o výsledcích jednání z druhé poloviny října budiž důkazem, že jsou podklady a informace průběžně zveřejňovány. Bohužel pan europoslanec přes stromy nevidí les. Na dílčích neshodách o jednotlivých bodech staví závěr, který by měl zásadní dopad na transatlantickou vazbu a na obchod ČR. Opírá se přitom o tak prchavé argumenty, že se mu po dalším kole jednání mohou rozsypat jak domeček z karet. TTIP má nejen ekonomický, ale taky klíčový strategický a geopolitický rozměr. Pokud se nám podaří s USA dohodnout na tak rozsáhlé dohodě, zahrnující i stanovování standardů, je jasné, že to budou tyto dva ekonomické celky (které už nyní vytvářejí téměř polovinu světového HDP), které budou určovat standardy ostatním.
V tuto chvíli bychom měli (ano, i my europoslanci) napnout všechny síly, aby se do finální podoby TTIP promítlo co nejvíce ze zájmů českých firem i spotřebitelů, které mohou být v lecčem specifické. To je zcela legitimní postup, o nějž se snaží zástupci každé země. Někteří namísto toho, zdá se, stahuji gatě, i když brod je ještě daleko...
Dita Charanzová
