V minulém týdnu došlo k pádu vědecké hvězdy, profesorky Evy Sykové. Mezinárodně uznávaná lékařka specializující se na experimentální léčbu přišla o funkci ředitelky Ústavu experimentální medicíny Akademie věd ČR. Rezignovala i na členství a funkci první místopředsedkyně ve vládní Radě pro výzkum, vývoj a inovace. To vše po mediální smršti, kdy sdělovací prostředky informovaly, že si vědkyně nechávala platit od pacientů za léčbu, kterou stát garantuje coby bezplatnou.
Jenže tento důvod je pouze zástupný. Ve skutečnosti Syková padla kvůli závisti a poté, co dlouhé roky dokázala čelit konkurenčnímu boji. I ve vědě totiž platí, že úspěch se neodpouští. Časopis Respekt a záhy Česká televize informovaly, že vědkyně spolu s kolegy přijímala peníze od pacientů za účast v klinické studii týkající se léčby kmenovými buňkami. Vědci podle reportérů inkasovali peníze od lidí, kteří trpí amyotrofickou laterální sklerózou (ALS). Jde o nemoc fatální, při níž dochází k postupné svalové slabosti. Mozek nakonec není schopen ovládat většinu svalů a pacient zůstává paralyzován. Smrt je neodvratná. Lék na ALS neexistuje. Loni onemocnění podlehl například někdejší premiér Stanislav Gross.
Nebála se výzvy
Když současná medicína a lékaři selhávají, naděje vkládáme do vědců. V tomto případě hozenou rukavici zvedla Syková. Věří, že terapeutický potenciál skýtají kmenové buňky. Jde o léčbu zatím dostatečně nevyzkoušenou, proto se jí věnuje právě Syková jako expertka na experimentální léčbu. Sehnala finanční prostředky na buňky a jejich aplikaci a pustila se do klinické studie. V ní mohli vybraní pacienti léčbu vyzkoušet. Tady platí, že léčba někomu mohla pomoci, někomu nikoli. Někomu dokonce mohla i uškodit. Ale to je úskalí experimentální léčby. U onemocnění natolik závažného, jako je ALS, nicméně stojí za to zariskovat.
Syková však doplatila na limity české vědy. Dostala peníze jen zhruba pro dvě desítky pacientů, avšak zájemců se hlásilo mnohem více. Představte si to: přijde k vám padesátka lidí odsouzená na smrt. S nimi plačící rodiny. A vy vyberte, komu z nich dáte alespoň naději. Syková a její spolupracovníci se zachovali tak, jak si mysleli, že je to správné. Pokud někdo daroval na léčbu zhruba 150 tisíc korun, mohl být do programu přijat nad kapacitu. Někteří lékaři pak o daru chybně mluvili i s pacienty, kteří byli přijati oficiálně, tedy na základě zákona bezplatně. A ti si následně postěžovali v médiích.
Selhání novinářů
Aktivističtí novináři ČT a Respektu Sykovou div neupálili na hranici. Prý porušila zákon, dokonce si pravděpodobně chtěla z darovaných peněz přilepšit. To je hodně odvážná konstrukce. Sami pacienti uvedli, že peníze posílali bankovními převody, jasně identifikovatelně na oficiální účty institucí či participující firmy. Tyto instituce následně garantovaly, že peníze budou použity výhradně na danou léčbu.
Po reportážích a článcích se strhla mela. Předseda Akademie věd Jiří Drahoš Sykovou odvolal. Ve vědeckém světě jde o nevídanou aktivitu. Drahoš je totiž považován za medvěda, u kterého zimní spánek trvá dvanáct měsíců v roce. I proto pod jeho "vedením" Akademie věd funguje v režimu samospádu. Předseda podlehl mediální poptávce, kterou tiše a zpovzdálí vyvolala početná skupina vědců, jimž Syková už dlouho pije krev.
Je totiž žena (ano, toto je ve vědě opravdu stále handicap), navíc měla výsledky a mezinárodní renomé. Slavila obrovské úspěchy v získávání tuzemských grantů i prostředků ze zahraničí. Je jedna z nejúspěšnějších Češek. Nebojí se liberálních postupů ve vědě a navíc je populární (v roce 2012 dokonce vyhrála senátní volby a z horní komory parlamentu tak vyšachovala oblíbeného herce Tomáše Töpfera). Jenže když granty shrábne Syková, na další vědce skoro nic nezbude... Divíte se, že pukají vzteky?
Kdepak chlapi, jsou to srabi
Jsou to však strašpytlové. Možná bych použil i slovo srabi. Špinavou práci nechali na neorientovaných novinářích. Do otevřeného boje si na Sykovou netroufli. Až teď, když padla, si neváhají kopnout.
Profesor Václav Hořejší, jeden z kritiků Sykové, ke kauze napsal pozoruhodný komentář. "O problematických aspektech činnosti Sykové se ve výzkumné a lékařské komunitě ví řadu let," utrousil a dále na ní nenechal nit suchou. Je prý "hříšnice", jež "podlehla svodům moci a pocitu vlastní nedotknutelnosti". Škoda ale, že ani on, ani jeho kolegové, kteří Sykovou nyní kritizují, za ni nemohou být důstojnou náhradou. Syková udělala chybu. Šla na hranu zákona a předpisů. Ale je trest, který dostala, přiměřený? Odpověď snad dostaneme, až skončí hloubková kontrola, kterou do ústavu Sykové poslalo vedení Akademie věd.
