Asi k poctě 130. výročí narození Jaroslava Haška - rudého komisaře (ano, byl to jednu chvíli i bolševik), alkoholika a nejpřekládanějšího českého spisovatele - zvýšili naši politici výrobu karikatur o své době a o sobě samých. Jako redaktor Světa zvířat si Hašek různé potvory vymýšlel. V žádné dnešní vnitropolitické rubrice by tak činit nemusel; naši politikové vypadají neustále jako "vymyšlení".
Byl by to telefonní seznam, a tak se omezím jen na jediný den - 1. máj 2013 - a dvě příznačné události, k nimž během oslav Svátku práce došlo. Inspicientem první události byl pražský primátor Bohuslav Svoboda, který vévodil prvomájovým "oslavám" ODS v Praze na Petříně. Za starého režimu tam rok co rok pořádala jakýsi vzdoromáj mládež, studenti, "chuligáni" a opozičníci. Suma sumárum: bytostný antiestablishment.
Něco takového nemůže dneska ODS ani předstírat (i když se primátor Svoboda ostře vymezil proti rudooranžovým koalicím v krajích). Mažoretky a dixieland nejsou zrovna undergroundový arzenál, synonymum anarchického pojetí svobody, s nímž na Petříně za Husáka rezonoval romanticky rozervaný "strašný lesů pán" z Máchova Máje. Anebo slova .z dlouhého, intelektuálně sršícího improvizovaného projevu básníka a filozofa Egona Bondyho: "Můžeme císařpánu vzkázat, aby šel do prdele!"
Primátor Svoboda sršel jinak. Poklesl do úplné frašky, když upozornil, že na akcích KSČM se prodávají předměty se symboly, jako je například srp a kladivo. "Toto bychom neměli připustit," uvedl Svoboda.
Co z toho plyne, z této svobody podle Svobody? Bude asi třeba "nepřipustit" několik set stran, hnutí, organizací a spolků (včetně celého spolkového státu Rakousko), které v Evropské unii používají srp a kladivo ve svém logu. Budeme svlékat pomýlené mládežníky z triček se srpem a kladivem. Ale co když jeden přijde na prsou s potiskem srpu, zatímco druhý s obrazem kladiva - a chytnou se kolem ramen? Přijdou dva fízlové, z nichž jeden bude po cimrmanovsku velet "neshlukujte se" a druhý "rozejděte se"? Budou po oranžovorudých hrůzovládách v krajích zakázány i třešně, které má ve znaku dnešní KSČM? Tohle by Hašek nevymyslel. A kdyby vymyslel, ze zlou by se potázal, bolševik jeden.
Normalizace je normální
O druhou prvomájovou humoresku se postaral ministr obrany Vlastimil Picek. Lépe řečeno: nikoli on, ani především on. Problém totiž není v tom, o čem se všichni rozepsali, apartně omdlévajíce: že totiž normalizační komunista (1977-1990) dekoroval třiadvacet aktérů protikomunistického "třetího odboje".
Mnohem větší fraškou je, že Picek dekoroval signatáře Charty 77 (například Václava Malého, Pavla Landovského či Vlastimila Třešňáka), kteří dobře vědí jednu základní věc: že zhruba tři čtvrtiny signatářů prvního prohlášení Charty 77 byli bývalí komunisté - nikoli ovšem posrpnoví normalizátoři, nýbrž polednoví reformátoři roku 1968 -, kteří takové vyznamenání ze zákona vůbec dostat nemohou. Zákonodárci totiž pominuli, že bez exkomunistů by byl z Charty jen pšouk. Autoři zákona navíc přemýšleli stejně, jako přemýšlel Brežněv v létě 1968, než poslal na pražský "socialismus s lidskou tváří" půlmilionovou armádu: "Ďábel musí být smeten z povrchu zemského."
Proč by tedy to břímě na sebe Picek nevzal? Sup sem, sup tam. Establishment jako establishment. Generál prý - sám to řekl - dlouho přemýšlel o vhodnosti toho, zda má ocenění předávat právě on. "Dospěl jsem k názoru, že s velkou pokorou ano."
To není pokora, ale pochopení podstaty a souvislostí. Co je pokorou doopravdy, vysvětlí snad Pickovi oceněný biskup Václav Malý. A Pavel Landovský by panu generálovi také mohl - v nějaké své světlé chvilce - objasnit, co je fraška.
