Část opozice v zastupitelstvu hlavního města se dopoledne pokusila sestřelit primátorku Adrianu Krnáčovou (ANO 2011). ODS a TOP 09 se podařilo svolat mimořádné zastupitelstvo kvůli primátorčině podivnému postupu v kauze Škodova paláce, ale na víc sílu neměla.
Bylo to tragikomické představení. Opozice se v debatě o programu mimořádného zastupitelstva snažila, seč mohla, ale marně. Zastupitelé neschválili program, takže vlastní projednávání návrhu na odvolání primátorky ani nezačalo, schůze zemřela dřív, než se oficiálně narodila. Adriana Krnáčová kromě úvodního slova, v němž jako hlavní důkaz své nezkorumpovatelnosti uvedla, že je to přece jasné každému, kdo ji zná, už na otázky a invektivy opozice nereagovala. Nemusela, protože se projednával jen program, který koalice nedovolila s podporou komunistů odhlasovat.
Opozice, zvídavější koaliční zastupitelé nebo veřejnost se tak od primátorky nedozvěděli poměrně dost věcí. Například, proč její radní vyhodili právního zástupce, aniž by si ho pozvali a vyslechli si ho.
Primátorka rovněž neodpověděla, proč svůj postup nekonzultovala s koaličními partnery. Nevyvrátila tak podezření, že za jejími kroky mohou být i jiné zájmy, než péče o metropoli.
Nevyvrátila útoky opozice, že její hospodaření je hýřivé, netransparentní a chaotické. Od navýšení provozních výdajů po nefunkční městský web.
Mohla vysvětlit, proč její rada schvaluje smlouvy bez soutěže jak na běžícím pásu, i když v předvolební kampani to její strana i její koaliční partneři tepali jako největší zločin předchozích pražských rad.
Mohla využít příležitosti a chovat se vstřícněji a důstojněji, jenže její reakce na opozici bylo buď peskování, nebo ostentativní mlčení.
Na druhou stranu chvílemi bylo těžko se primátorce divit. Věcné otázky opozice příliš často střídaly výroky, které příliš gentlemanské nejsou. Opozice by měla být schopná útočit férověji a fundovaněji než tradičními narážkami na její závislost na Andreji Babišovi, na její nečeský původ, nedobrou češtinu, využívání její nezkušenosti v jednacím řádu a trváním na formálních detailech. Jakkoli důležitých, ale vzhledem ke znalostem jednacího řádu mezi voliči, pro opozici je to spíš kontraproduktivní taktika. Pokud některý z Pražanů udělal chybu a šel na zastupitelstvo, případně si ho pustil ze záznamu, jediný dojem měl, že opozice je neschopná a prudí primátorku kvůli blbostem.
Proč exprimátor Bohuslav Svoboda (ODS) zneužívá svůj monumentální zjev a pověst a snižuje se k rádoby laskavému doporučení zkušeného starce, aby primátorka rezignovala (nabuzen posledním průzkumem, v němž vyšel jako nejoblíbenější polistopadový primátor s necelými devatenácti procenty proti deseti Krnáčové)? Proč zastupitelé z topky ke Krnáčové mluví tónem psychiatra k mentálně zaostalému pacientovi (v dnešní době by za takový tón psychiatra jistě vykopli)? Věcnou argumentaci příliš často pohřbívají animozity, jejichž podstata je jednak dětinská, jednak voliče absolutně nezajímá a nerozumí jí.
Jako kojoti se však k primátorce zachovali i její koaliční partneři, využili toho, že nejde formálně o debatu o odvolání primátorky, ale pouze o program zastupitelstva, i když fakticky atmosféra byla jiná a o nic jiného než Adrianu Krnáčovou nešlo. Na její podporu nikdo vyjma Patrika Nachera nevystoupil. Celkový dojem z debaty je, že hlavním primátorčiným koaličním partnerem je KSČM a její vrchní sekernice Marta Semelová, popřípadě piráti, kteří alespoň hlasovali pro program schůze, aby debata dostala formální řád.
Nikdo asi nečekal, že povolební změna v radě bude zázrak k lepšímu, ale zatím současné zastupitelstvo překonává v nevěcnosti, absurditě, urážkách, jízlivosti, mlácení prázdné slámy a dalších podobných disciplínách předchozí sbory dost znatelně. A to se před pár měsíci zdálo, že hůř být nemůže.
Smutné, smutné, smutné.
