Glosa Martina Fendrycha
Bárta je čistý jako Gross, Drobil, Řebíček a spol.

Dnes se odehrál povinný soudní cvik. Obvodní soud pro Prahu 5 zastoupený soudcem Janem Šottem potvrdil verdikt Městského soudu v Praze. Superguru Věcí veřejných Víta Bártu a bývalého poslance Věcí veřejných Jaroslava Škárku zprostil viny. "Máme nulový prostor k vlastnímu posouzení věci," oznámil soudce Šott. Věc ještě nekončí, žalobkyně Hana Vrbová ihned oznámila, že proti rozsudku podá odvolání. Ale po rozhodnutí odvolacího soudu má mizivou šanci uspět.

Věc je hodně vyostřená, soudce Šott si nebral servítky, prohlásil, že se s právním posouzením věci Městským soudem neztotožňuje, a ohodnotil je následovně: "Trestní řízení se zastavilo před branami politiky." Rozumějme tomu následovně: Městský soud se zalekl politické váhy Víta Bárty (nebo snad jiných politických vah?) a nechal ho vyklouznout. Připomeňme, že Bárta dal tehdejším stranickým kolegům Škárkovi 170 tisíc korun a Kristýně Kočí 500 tisíc za to, aby ho poslouchali a prosazovali jeho zájmy ve VV.

Šott dnes veřejně ocitoval známou pasáž z rozsudku soudkyně pražského městského soudu Jarmily Löffelmannové. Ta tehdy sdělila: "Celkově shrnuto, na rozdíl od obžaloby a názoru, který je prezentován rozsudkem nalézacího soudu, má odvolací soud za to, že celé záležitosti dal neadekvátní rozměr zájem médií a veřejnosti v důsledku na ní zúčastněných osob, jejichž chování ve stylu politického intrikaření nepodléhá trestní odpovědnosti, ale odpovědnosti před jejich voliči."

Soudce Šott v dubnu 2012 napařil Bártovi podmínku na osmnáct měsíců za podplácení. Škárka tehdy dostal tři roky kriminálu natvrdo za podvod a na deset let zákaz poslancovat. Půjčky bez úroku ostrý sudí považoval za korupci.

Veřejnost a média jsou teď zmítána jinou vášní - volbou nové figurky na Hrad, jež jako by náhle znamenala konec nebo začátek, demokracii nebo nedemokracii, svobodu nebo otroctví. Přitom případ Bárta - Kočí - Škárka je nesmírně důležitý, ilustruje naše politické i podnikatelské okolí. (Nejde přece o čistou politiku, nešlo o ni ani nové straně VV. Jde o přístup ke státním zakázkám, ke kšeftům. Proto Bárta potřebuje a potřeboval své sněmovní vojsko loajální, poslušné.)

Soudkyně Löffelmannová si myslí tři základní věci. 1. Zájem médií a veřejnosti byl NEADEKVÁTNÍ. 2. Neadekvátní zájem zatemnil soudnost soudce Šotta a jeho senátu. 3. Politické intrikaření nepodléhá trestní odpovědnosti.

Pojďme ty tři body rozebrat. 1. Byl zájem neadekvátní? To je, paní soudkyně promine, pitomost. Korumpovat měl ministr vlády, motor vládní strany VV. Zájem o věc byl adekvátní. Jen v totalitních režimech média a veřejnost o takovou kauzu "nejeví" zájem (nesmí jevit).

2. Mediální a veřejný zájem měl jaksi zavinit, že Bárta a Škárka byli odsouzeni bez důkazů. Zákon vyžaduje, aby úplatek byl za něco konkrétního, za zakázku, službu atd. Jenže Šott takový důkaz podle Löffelmannové neměl. - Bárta potřeboval hyperloajální kolegy, aby si mohl dělat, co chtěl, aby mohl naplnit plán, pro který Věci veřejné vznikly: dostat se ke státním zakázkám. Šott i Löfflemannová možná mohli vzít původní záměr Bárty a jeho VV jako onen důkaz. Nevíme. Možná má MS v tomto bodu pravdu, možná důkaz chybí. Protože důkazem není, že to všichni víme. Už pro tento sporný bod je dobré, že se žalobkyně Hana Vrbová na místě odvolala.

3. Politické intrikaření prý nepodléhá trestnímu právu. Pokud "intrikařím" tak, že podvádím a uplácím, tak to podléhá trestnímu řízení, nebo ne? - Případ exministra Pavla Drobila nám ovšem jako jakýsi temný precedent dokládá, že nikoli. Když chtěl Drobil zničit důkazy o maléru ve Státním fondu životního prostředí výměnou za vysoký státní post, korupce to podle justičních orgánů nebyla... Zřejmě jen "intrikaření".

A tak je Vít Bárta čistý. Čistý asi jako Stanislav Gross, bývalý premiér za ČSSD. Ten tvrdil, že jeho finance jsou "křišťálově čisté". A křišťálově čistě mu po odchodu z politiky spadlo do klína zhruba sto milionů korun. Takže můžeme konstatovat, že Vít Bárta je čistý jako Standa Gross. Nebo jako Pavel Drobil. Nebo jako Aleš Řebíček. Nebo jako Jaroslav Palas. A další a další.