Fischerova operetka

Autoři: Paroubek, Topolánek

Skládání úřednické vlády máme po 26 dnech za sebou. Premiér Jan Fischer konečně třímá seznam jmen budoucích ministrů. Ze svých tří lidí neprosadil ani jednoho. Jeho pokus o vzpouru možná ani nebyl žádnou vzpourou, spíš jen hrou na suverénního premiéra.

Největší bitva se vedla o finance. Kandidát střídal kandidáta: Tomáš Uvíra, Jaroslav Míl (šéfa Svazu průmyslu a dopravy si v záchvatu vzpurnosti vybral Fischer), pak Eduard Janota, pak Miroslav Kalousek (ten se objevil hned několikrát) a nakonec opět stálice Eduard Janota, expert na rozpočet, který se stane ministrem a na rozpočet už nebude mít čas.

Divák - a my jsme v rolích diváků téhle vládní operetky - vůbec nechápe, co se děje, oč se hraje. Tuší, že o peníze, o státní zakázky (hlavně o tu za 114 miliard na odstranění starých ekologických škod) a tedy o to, kolik z toho kdo bude mít.

Světe, zboř se, klid se rozhostil okolo vnitra. Z toho můžeme vytušit, že dohoda mezi lídry ODS a ČSSD je hlubší, než zvenčí vypadá. Socialisté se přece ještě nedávno třásli, že je v předvolební kampani čeká „Kubice dvě". Modří jim však bez křečí přepustili rezort Ivana Langera. Převezme ho Martin Pecina, muž, o němž můžeme s jistotou tvrdit, že mu Jiří Paroubek věří. Možná mu věří i Mirek Topolánek a to už je co říct. Ti tři zřejmě hovoří společným jazykem, (jsme jedné krve, ty i já). Je přitom s podivem, že v čase sílícího neonacismu chce nějaká strana vést právě vnitro, tu horkou půdu, kde to smrdí malérem.

V plejádě diplomatů, úředníků, exkomunistů, expertů, manažerů a manažerek se bude podivně vyjímat Michael Kocáb, jediný ministr staré vlády, který přežil. Pro veřejnost bude jediným čitelným členem nového kabinetu. O zbytku nevíme takřka nic. Jen můžeme tušit, že ty osoby slouží jako jakési trubky vedoucí do stran, které je nominovaly. Politika se minimálně na pět měsíců stane ještě neprůhlednější a ještě temnější než dosud.

Foto: Karel Šanda