Očima Martina Hekrdly
Šok z pražské perspektivy

Nejen Česko zažilo minulý týden šok. Lítá v tom i Francie, jejíž socialistická exekutiva - prezident François Hollande a premiér Jean-Marc Ayrault se svými ministry - rozhodla spustit "Pakt kompetitivity" (smlouvu o posílení konkurenceschopnosti). V kostce jde o to, že francouzským firmám skrze "snížení nákladů práce" o šest procent a daňovými kejkli zůstane 20 miliard eur navíc. A že tuhle ekonomickou páku vyrovná seškrtáním výdajů a zvýšením hlavní sazby DPH. A to půl na půl, škrty 10 miliard, berně rovněž 10. Konkurenceschopnost země tedy mají - jako u nás - zaplatit domácnosti. Bohatství k nim shora časem prosákne...

Po Francii je z toho povyk náramný. Vždyť socialisté před volbami slibovali přesný opak; halekali něco jako "Ať platí bohatí!", korporace a finančníci, a nikoli střední vrstvy, které beztak už dávno chudnou. A poslali k šípku Nicolase Sarkozyho, jehož návrh na - tak tomu říkal - "sociální daň" se však najednou nápadně podobá nynějšímu jejich projektu.

Časy se zkrátka mění a socialisté s nimi. Po volbách Ayraultova vláda pověřila průmyslového magnáta Louise Galloise, aby se nad hospodářskou pozicí své vlasti laskavě zamyslel a podal jí o tom 7. listopadu raport. Na výročí VŘSR (bolševické revoluce), které na ten den připadlo, všichni asi zapomněli jako na smrt. Nevadilo to, protože ze zprávy pana Galloise, bývalého šéfa korporace EADS (European Aeronautic Defence and Space), začaly unikat informace do médií už v říjnu. Nazval ji "Šok kompetitivity" a navrhl - k čemu se pak vláda přihlásila! Jen ze šoku byl najednou pakt, "společenská smlouva", kterýžto termín Francouzi milují od dob Jeana-Jacquesa Rousseaua.

Buď jak buď, mnozí socialisté byli v šoku a s nimi levicový tisk. Z úst levého křídla Parti socialiste, také řady poslanců a některých ministrů, bylo slyšet drsné věty. Například: "Bezohledné dárkové poukázky podnikatelskému sektoru, to byl Sarkozyho způsob." Nebo: "Nemáme co financovat výplatu dividend akcionářům z peněz francouzských domácností!" A tak dále a podobně.

Neuspořádaná tiskovka

Premiér Ayrault, klíčoví ekonomičtí ministři (Pierre Moscovici, Jérôme Cahuzac) i sám prezident Hollande trvají na svém, že je přece "socialistické podporovat růst, kompetitivitu a zaměstnanost".

Celý týden se divím, proč Kalousek u nás bojuje proti "bolševikům" prostřednictvím církevních restitucí (bolševik je ten, kdo s transferem oněch desítek miliard nesouhlasí). A proč Bohuslavu Sobotkovi a Vojtěchu Filipovi neomlátí o hlavu také neoliberální politiku socialistické Francie.

Ale při bližším pohledu na ty francouzské hrůzy je to hned jasné. Ano, 20 miliard firmy shrábnou a ke snížení nákladů práce o šest procent dojde. Jenže hlavní sazba DPH se zvýší z 19,6 na 20 procent, tedy o pouhé čtyři desetiny procenta. Zároveň se - pozor - sníží sazba na základní životní potřeby z 5,5 procenta na pouhých pět. Francouzská vláda doufá, že paktem do pěti let vytvoří 300 tisíc pracovních míst a přidá k růstu HDP 1,5 procenta. Jen si to porovnejme. U nás se skočí ze 14 a 20 na 15 a 21 procent. Na léky či potraviny si Češi připlatí drtivě, třikrát více než Francouzi. Být vládou ve Strakově akademii, o francouzských socialistech také raději mlčím. V této zemi by se totiž vedle ponuré vlády Petra Nečase nutně jevili jako přijatelná, ba vysněná alternativa.

V Berlíně mají jiný názor. Angela Merkelová je znepokojena, že pakt je měkký a že hospodářská "tuhost" Francouzů nakonec pošle ke dnu ekonomiku celé země i Evropy. V Paříži mnozí ekonomové - například Henri Sterdyniak z prestižního ekonomického ústavu OFCE - jsou naopak znechuceni, že Hollande už vykročil špatným směrem. Že paní kancléřce zobe z ruky nesmysly. Především víru, že když všichni dělají totéž (krmí firmy, škrtají koupěschopnou poptávku, podporují export), v Evropě se tato jejich "odpovědnost" posčítá, umocní a vyústí v blahobyt všech.

Nikoli. Všechno se takto naopak vzájemně prokrátí, vyruší, spadne do záporných čísel. Právě na tomhle propadu v Evropě pracují různě "ambiciózní" lídři, s různým tempem, rozhledem, citem i politickým vyznáním. Proč o tom ještě nebyla v Lidovém domě tisková konference, nevím.