Očima Martina Hekrdly
Úsměv na konci tunelu

Nenechme se mýlit, že snad volby přinesou nějakou velkou změnu, přelom a začátek nové éry. Ale nepodceňujme také drobnou, vskutku mravenčí práci, která ve Strakovce čeká na budoucího vítěze a sestavovatele vlády. Což nakonec nemusí být jeden a týž politický subjekt, jakkoli ČSSD jistě nebude možné v žádné variantě pominout.

Budiž zde jen jedna ukázka toho, co bude nutné odpracovat, a to zvláště na ministerstvu financí, kde tak neochvějně kraloval - v zahraničí dvakrát oceněný - Miroslav Kalousek. Všichni znají jeho slavné emise státních dluhopisů "do českých rukou", "našim občanům" či "domácnostem". Byly zdůvodněny málem vlastenecky a také ekonomickým zdravým rozumem. Japonsko je zadluženo až po uši, ale drtivou většinu věřitelů tvoří Japonci a dluhová služba tíží pak erár snesitelně. Je to stejné, jako když si manžel půjčí od své drahé polovičky anebo rodiče od dětí; v případě problémů se snad nevyvraždí, ba ani na sebe nepoštvou exekutory. Tedy - alespoň doufejme.

Ale s těmi našimi dluhopisy, jichž "Santa Kalousek" dal do frcu několik desítek tisíc asi za 60 miliard korun úhrnem (naposledy letos na jaře šlo o 17,5 tisíce těchto erárních bondů) to bylo a je trochu jinak. Je třeba vědět, jak (a co s tím), jestliže Rusnokovu vládu (a Jana Fischera) čeká na podzim další várka těchto dluhopisů za 10 až 20 miliard. A jestliže i stínový ministr financí Jan Mládek (ČSSD) zvažuje, za jakých podmínek - pokud možno co nejméně kalouskovských - státní, takzvané spořící dluhopisy "domácnostem" dále prodávat. Z důvodů racionálních, řekl bych, japonských.

Představme si ale "domácnosti" (bylo jich přibližně 70 tisíc), které "spořily" tak, že každá v průměru vydala na jeden balík dluhopisů skoro milion korun. Jakmile se taková představa pořádně zaostří a dostane kontury, hned uvidíme, oč se jedná: za pojmy "domácnost" a "občané" - případně "fyzické osoby" či "investoři" - se prostě skrývá rota zazobaných spekulantů. A ti si díky Kalouskovi ještě víc namazali kapsy celkem jednoduše. Vzali si nízkoúročený (jednoprocentní) úvěr od bank. A pak si za něj ve velkém nakoupili Kalouskovy pětileté, třemi procenty úročené dluhopisy, z nichž budou realizovat - de facto s přispěním všech daňových poplatníků - privátní zisk.

Je to tunel. Jistě, co do objemu i délky nikoli tunel největší, jaký tato země za poslední dvě dekády zažila. Je to takový malý útulný tunýlek. A vlastně nutnost. Až bude chtít Mládek - nebo kdokoli jiný - nastavovat dluhopisy tak, aby byly "výhodné pro stát i domácnosti", možná vyjde najevo, že potom nebude komu co prodávat. A že to, čemu se stále ještě říká demokracie, je buď uzpůsobeno k výdělkářským ražbám, nebo to není vůbec. Miroslav Kalousek, znalec metodiky armádních tendrů a životně důležitých potřeb hráčských doupat (dnes logicky ponořený do boje za svobodu proti autokracii), tohle velmi dobře ví. A kamkoli ho postrčí naše předčasné volby, bude se usmívat.