Úterník Lukáše Beka
Grossův vzkaz politikům: Modlete se od rána do večera

Byl Stanislav Gross naším nejhorším polistopadovým premiérem? Měřeno velikostí ostudy, s jakou odcházel, patrně ano. Utrápeně působící bývalý politik se teď omlouvá za své někdejší lži a je při tom vlastně docela sympatický. Jeho slova, jak ve vrcholné politice fakticky nejde zůstat čistý, už ani nikoho nepřekvapují. I když je to patrně poprvé, co se bývalý šéf výkonné moci rozpovídal takto - teď už skutečně - upřímně.

Pokud chceme Stanislava Grosse, jenž promlouvá v novém cyklu Expremiéři, z něhož přinesl ukázky nedělní pořad České televize 168 hodin, srovnávat s jeho kolegy v čele vlád, musíme rozlišit dvě věci. Jednak konkrétní bytovou kauzu, která Grossovi zlomila vaz, jednak reálné fungování nejvyšší politiky, její propojení s byznysem a možnosti na tom všem pohádkově zbohatnout.

Případ nákupu bytu s údajnou půjčkou od strýčka Vika a následnou spálenou směnkou byl pro tohoto politika nadmíru trapný, ale když jej porovnáme s jinými skandály - třeba s privatizačními podvody, v nichž hráli vládní politici mimořádnou roli, či s miliardovými armádními nákupy -, šlo vlastně jen o kapku v moři. Navíc, jestli měl Stanislav Gross nějaký opravdový průšvih, pak jsme se o něm v plné kráse dozvěděli až po jeho odchodu. Jde samozřejmě o expremiérovo zázračné zbohatnutí na prodeji akcií společnosti Moravia Energo. Bez využití (zneužití) premiérských konexí nemyslitelná věc.

Jedním je Grossův příběh nadčasový. Musel odejít, protože něco špatně vysvětlil (to říkají vládní politici i o svém programu - mysleli jsme to dobře, ale neuměli jsme to obhajovat), ačkoli to podstatné, konkrétní vztahy politik-podnikatel, případně politik-kmotr, zůstalo v mlze mimo jiné proto, že podobně na tom byly a jsou i špičky ostatních stran. Přehnaného propírání premiérových osobních financí se tehdy děsila mimo jiné část opoziční ODS. Jako klíčová zní tahle věta: "Pokud chce vrcholový politik být upřímný (teď používám to své zprofanované slovo), nemůže tvrdit, že dělá jen čisté věci."

Služba Babišovi

Stanislav Gross byl prvním premiérem samostatného Česka, jenž dostal nálepku toho, kdo si šel do politiky hlavně vydělat - o Václavu Klausovi, Miloši Zemanovi a Vladimíru Špidlovi to takhle neplatilo, měli zase jiné chyby. Právě politikům Grossova typu, kteří od mládí seděli v poslaneckých lavicích, vděčí za svůj momentální megaúspěch miliardář Andrej Babiš a další antistraníci jako Tomio Okamura. A nejspíš přijdou další. Jestliže je například někdo neskutečně bohatý, jestliže uspěl v soukromé sféře, nemá potřebu krást, to zní logicky. Jenže současně platí, že kdo má moc, chce ještě víc, čímž nemusejí být myšleny čistě jen peníze, ale třeba možnost ovlivňovat dění v zemi.

Stanislav Gross, jenž podle svých slov přijal Krista, má teď dost možná jiné starosti než vzpomínání na léta slávy, a jestliže žádá o odpuštění, budiž mu dopřáno. Největší chybou by bylo udělat si z Grosse hromosvod, zjednodušit politiku na selhání jednotlivců a zapomenout na zahnívající celek.