Očima Martina Hekrdly
Hrad, ombudsman a psina

Veřejný ochránce práv Pavel Varvařovský se v pátek dopoledne vydal na Pražský hrad, aby naplnil obyčej zavedený Otakarem Motejlem: seznámit hlavu státu (tak jako další ústavní činitele) s každoroční zprávou o činnosti a námětech úřadu ombudsmana. Všední událost.

Ale jistá tréma (nazvěme to tak) právě před Václavem Klausem se může zmocnit každého ombudsmana. Tedy i Varvařovského, jenž témuž prezidentovi přinesl souhrnnou zprávu už podruhé. Vždyť skoro před deseti lety - na podzim 2003 - pronesl Klaus jeden z mnoha svých památných výroků: "Já jsem vždy bojoval proti úřadu ombudsmana a bojuji proti němu dodnes. Myslím, že je to úřad, který nic nepřinesl, ničemu nepomohl, je to docela dobrá trafika pro někoho."

Soda, na které ovšem tenkrát zdaleka nezůstalo. Prezident ještě vysvětlil národu šíři svého ega: "Já jsem předem říkal, že jsem byl ombudsman v roli ministra financí, v roli předsedy vlády, předsedy parlamentu a nepochybně jsem jím i dnes."

To opravdu nejsou dobré trafiky "pro (jen tak) někoho", nýbrž permanentní ombudsmanství pro Václava Klause. Vyvrátit mu to nelze, jako se nepodařilo rozmluvit Lvovi Davidoviči Trockému permanentní revoluci. A je trapné vysvětlovat, že žádný veřejný ochránce práv by asi neřekl o nějaké ústavě - jako Klaus o té české před dvaceti lety - že je "zaplevelena lidskými právy".

Ne, spor mezi oběma pány z Hradu do podhradí nepronikl. A to je divné. Je sice pravda, že před rokem oba ombudsmani - ten úředně formální i ten přirozeně permanentní - nahlásili lidu, že si rozumějí. Jenže Varvařovský se poslední dobou obouvá do vznešeného roucha vládních reforem a škube z nich zlaté nitě.

Například vyzval parlament ke zrušení systému "topáckého" ministra Jaromíra Drábka, který pod hrozbou ztráty podpor nutí nezaměstnané hlásit se na poštách. Je to nezákonné! Veřejná správa nesmí nikoho nutit, aby se dostavil kamkoli, kde mu stát - tedy svobodný stát - neposkytne zprostředkovatelskou či poradenskou činnost. A to už dnes nedělají ani úřady práce, natož pošty. Jestli je ještě možné jít si stěžovat leda na nádraží, opravdu nevím.

Od kritiky dílčích kroků drábkismu-kalouskismu je už jen krůček k odhalení, že povinné veřejně prospěšné práce nezaměstnaných - vynucené hrozbou sešupu k pouhému životnímu minimu (2200 korun), a tedy prakticky pod most - jdou proti ústavnímu zákazu prací nucených. A že lidi, kteří si celý život platili sociální pojištění a ocitli se v tíživé životní situaci bez normální práce i standardních příjmů, stát přímo sadisticky trestá ještě za to, že běžná pojistná událost nastala.

Bylo by, oč se na Hradě hádat, protože Václav Klaus reformy Nečasovy vlády úhrnem plně podporuje. Místo toho nás ČTK informovala: "Ombudsman s prezidentem se podělili o zkušenosti a své názory na problémy..."

Tohle znám z dob, kdy jsme mohli číst v novinách, že "oba představitelé si vyměnili názory na otázky zajímající obě strany". Z dob, kdy jedno nevinné děcko napsalo do školní slohové práce: "Na letním táboře v SSSR si naši i sovětští botanikové každoročně vyměňovali semena a zkušenosti."

Uplynulo jen čtvrt století a zase tu máme informace vskutku vyčerpávající. Tentokrát bez psiny.