Zprávomat Ondřeje Féra
Je suis čínský prezident, Fico a Zeman

Povinností novináře je zastávat se týraných. Proto zvedám svůj hlas na obranu slovenského premiéra, českého prezidenta a jeho čínského kolegy.

Začněme Robertem Ficem, který to schytává ze všech stran. Logika jeho odpůrců je neúprosná. Před volbami říkali, že Fico musí dostat co nejmíň hlasů, protože pokud si zachová tak velkou moc jako dosud, zavede Slovensko k okleštěné demokracii, autoritářství a vůbec ukrutnému peklu. V sobotních volbách se Ficovým kritikům přáníčko splnilo a Robert Fico dostal nějakých 29 procent hlasů. Do slovenského parlamentu se současně dostali třeba takzvaní kotlebovci, což je národovecká strana s rysy operetního náckovství. To kritiky Roberta Fica přimělo k úpravě dosavadního stanoviska. Momentálně je to podle nich tak, že Fico získal malý počet hlasů schválně proto, aby se kotlebovci stali parlamentní stranou. Fico je aktuálně demaskován jako fašista, protože nedokázal pořádně vyhrát volby.

Úplně stejně to je s Milošem Zemanem. Ať udělá cokoliv, je to úplně a od základu špatně. V jeho případě stačí i jen existovat. Tuhle jsem například četl pozoruhodný názor jednoho komentátora, podle kterého se nemůžeme divit, že se ve školách šikanuje, když na Hradě sedí Miloš Zeman. Jiný komentátor zase Miloše Zemana chtěl na základě toho, že mu do úst vložil bonmotek, který Zeman vůbec neřekl. V sobotu Miloš Zeman naznačil, že bude znovu kandidovat na prezidenta. Já se mu vlastně nedivím a docela si dokážu představit jeho uvažování. "Nejsem na tom zdravotně nejlíp, ale když si představím, jak je tím naseru, tak do toho prostě musím jít," říká si asi hlava státu. Challenge accepted, říká si nejspíš praotec českého trollingu.

Pak tu máme čínského prezidenta. Toho chce na jeho návštěvě Prahy Martin Bursík, kultovní postavička domácí mimoparlamentní politiky, uvítat vyvěšením plachty podporující dalajlámu a svobodný Tibet.

K tomu se mi váže taková vzpomínka. Jednou jsem se totiž ocitnul u Bursíků doma. Je to taková půda přecpaná výrobky společnosti Apple. Její zboží montují lidé v továrnách společnosti Foxconn. Ta je známá především tím, že její zaměstnanci kvůli pracovním podmínkám páchají sebevraždy. Foxconn na to reagoval tím, že novým dělníkům dává podepsat závazek, že se nezabijí.

Mám takový nápad. Až bude čínský prezident projíždět Prahou, mohli by lidskoprávní nadšenci stát ve špalíru okolo cesty a třískat svými iPhony o zem. Na závěr by pan Bursík mohl snést svou jablíčkovou strojovnu na dvůr, vzít palici a všechno to roztřískat na maděru. Bylo by to pěkné gesto, ale tak nějak mám pocit, že na něj nedojde. Máme totiž v Česku takový pěkný zvyk: protestovat proti něčemu jen tak, aby nás to nestálo víc než námahu nutnou k vyvěšení vlajky, která se navíc v případě nutnosti dá rychle schovat a za dlouhých zimních večerů ukazovat vnoučatům coby důkaz toho, že bychom taky byli proti, jen kdyby přitom nešlo o krk.