Nejen ve škole, i v politice se rozdávalo vysvědčení. Podle Centra pro výzkum veřejného mínění si domů nejvíc jedniček přinesl prezident Václav Klaus, nedostatečných pak Věci veřejné. Premiér Petr Nečas (ODS) dostal od respondentů známku 3,9 a vláda 3,94.
A nyní slovní hodnocení: voliči, jen lomte rukama, ale vězte, že ono to s Nečasovým kabinetem jinak než na čtyřku dopadnout nemohlo. Vláda zapomněla přehodit výhybku. Ta těžkotonážní lokálka, jež vyjížděla v roce 2010 se 118 pasažéry na palubě (nejsilnějším mandátem v historii Česka), se vydala na trasu po zasmrádlých kolejích, jež brázdil čtyři roky Topolánkův vlak. Po dráze, vedoucích krajinou neprůhledného způsobu vládnutí, kde nerozeznáte, co je ještě politika a co už byznys.
Jaké rozbušky a neduhy stojí za řeč? Státní tajemník pro EU. Povodňová daň. Aféra kolem přípravy podezřelé zakázky na nákup minometů. Výměna policejního prezidenta. Dohady provázející vznik důchodové reformy. A začátkem loňského roku pak ještě zdaleka nebyla dořešena kauza exministra životního prostředí Pavla Drobila (ODS), když začaly vyplouvat první nepěknosti na tehdejšího ministra dopravy a pravého šéfa VV Víta Bártu. Do toho měla ODS co vysvětlovat ohledně svého ministra obrany Alexandra "ProMoPro" Vondry.
Tou dobou již probíhaly aféry véčkařského guru pro školství Josefa Dobeše, kdy unikly informace o stotisícových odměnách pro pohlednou šéfku kabinetu. Odborníci zase prověřili testy státních maturit a našli mnoho chyb; druhý ročník ukázal, že zkoušky za miliardu a půl jsou mrtvým projektem (slova Nečase a klasický nešvar "rozpočtově odpovědné vlády").
"Drobnosti" jako stávku v dopravě či akci "Děkujeme, odcházíme" ponechme stranou. Vzpomeňme spíš, že ještě předtím, než primátor Bohuslav Svoboda rozlouskl mocenský boj v Praze, udělal Nečas hned dva kroky, jimiž zase přímo popřel sliby, jak bude čistit ODS od "politiků-byznysmenů". Nejdříve "vyřešil" střední Čechy. Přes kopírák proběhla výměna ministra průmyslu. Následovaly demonstrace studentů proti reformě VŠ, Václavák plný odborářů.
Všechny kauzy (poslední v řadě zatím letouny CASA, odvolání ministra spravedlnosti, spor Nečas-Bradáčová, údajné zastrašování vyšetřovacího týmu ministrem financí Miroslavem Kalouskem z TOP 09) možná už na podzim smete navzdory aféře Davida Ratha z jeviště dějin oranžové tsunami v krajských volbách. Zdá se totiž, že koalici drží při životě už jediné - církevní restituce (reformy se nerealizovaly, jen se škrtalo). Pak (pokud ne dřív) kabinet padne, neboť kdo by chtěl řešit "maličkosti", že Česku hrozí třikrát větší sekera; časovaná bomba se jmenuje fondy EU, kdy až o 297 miliard korun může přijít státní kasa, nesplní-li požadavky Bruselu. A jedním z viditelných symptomů Nečasovy vlády je rovněž naprostá nespokojenost, jež v posledních měsících v lidech narůstá. Tak proč je dráždit...
A jaký je tedy výhled do budoucna? V případných mimořádných sněmovních volbách Češi (kdo ví, jaká ostuda zase vyplave na ČSSD) mohou slyšet na to, přijde-li osobnost s cílem nastolit pravidla. A nemusí to být nutně člověk nový. Ba právě naopak. S tím podle všeho kalkuluje prezident. Od Klause (známého kritika "ismů") je to (coby od otce privatizace bez právního rámce) takový projev "zdvořilosti" vůči českému národu. Zná řešení. Jeho názory se nemění, jsou nezávislé na událostech. Česko je podle něj pod nadvládou Bruselu, který vystřídal Moskvu. Hovoří i o krizi v eurozóně.
V době, kdy světu téměř nikdo nerozumí, by se mohl vrátit do rozbité ODS nebo by se ze zklamaných voličů mohl rekrutovat elektorát pro jeho novou stranu, k níž by mohla přejít i část véček, lidé kolem hnutí D.O.S.T a další subjekty (Svobodní, Suverenita). Klaus by měl patrně šanci na úspěch. Duo Zeman na Hradě, Klaus ve sněmovním podhradí se tak jeví jako čím dál reálnější. Je jen otázkou, nakolik a zda vůbec bude voličům vrtat v hlavách, jak moc stál prezidentský "jedničkář", jemuž končí funkční období, za krizí Nečasovy vlády, jak moc ji chtěl a proč. Pravda v politice totiž přichází vždy příliš pozdě.
